Článek
Byli v převaze, což u českých reprezentantů vzbuzovalo různorodé emoce.
Údiv. Rozpaky. Zlobu. A dost velkou.
„Strašidelné! Přece nemůžeme dopustit, aby se takhle lístky prodaly. To raději budu hrát na prázdném stadionu,“ lamentoval záložník Václav Černý.
„Mrzelo mě, že se na nás fanoušci po jednom zkratu vykašlali,“ připojil se spoluhráč Pavel Šulc.
Pohled hráčů možná omezují lajny, ale když je překročíte? Bez většího přemýšlení lze vysolit deset důvodů, proč si reprezentace při pražském zápase připadala spíš jako v Kyjevě.
1. Propadák v Gruzii Nemusíme dlouze vymýšlet. Bezpochyby to vliv na návštěvu a atmosféru v Edenu mělo. Na druhou stranu se lístky prodávaly už měsíc před výkopem.
2. Putinovo šílenství Nejspíš to zevšednělo. Je smutné, ale důležité, aby se to opakovaně připomínalo. Miliony Ukrajinců vyhnal z jejich země vyšinutý tyran Putin a jeho maskované hordy, které už přes dva roky drancují Ukrajinu. Ukrajinci se usídlili v Česku i sousedních státech. Jejich fotbaloví reprezentanti od roku 2011 hráli proti Čechům v tuzemsku počtvrté, ale ještě nikdy neměli takovou podporu. A je krajně omezené vyčítat Ukrajincům, že vyrazili v Praze podpořit svůj nároďák.
3. Neatraktivní soupeř Dobře to vystihl kapitán Souček: „Nejde, že budou čeští fanoušci chodit na velké týmy, když sem přijede Španělsko nebo Anglie.“ Bohužel, pravda. V tom udělala obrovský posun Sparta, Slavia nebo Plzeň. Fandové chodí na svůj klub. Bývá plno nehledě na soupeře, což je až druhotná záležitost.
4. Fanda reprezentace? Neexistující druh Komu fandíš? Po otázce začne dotazovaný sázet jména ligových týmů, potom si vzpomene na velkokluby z ciziny. Vsaďte se, že o nároďáku nepadne ani zmínka. Typický fanda reprezentace? Sedí doma na gauči, možná remcá v internetových diskuzích. Na stadion ho stěží něco přiláká.
Je záslužné, že se o reformu reprezentačního fandění pokouší třeba skupina pojmenovaná Fanatismus Česko. Davy následovatelů ale nestrhává. Výkony tomu nepomáhá ani reprezentace.
5. Žádná tvář a progres Marketéři předloni vymysleli pro národní tým přezdívku hrdí lvi. Málokdo ji využívá a mnohdy působí spíš nepatřičně, když na hřišti místo pyšných šelem připomínají fotbalisté spíš labradory, kteří se přizpůsobují jakémukoli páníčkovi a soupeři. Tým pod trenérem Haškem odehrál devět zápasů. Progres a rukopis? Hledáte těžko. „Měli jsme představu, že budeme dál,“ uznal i sám kouč.
6. Přesycenost fotbalem Konferenční liga. Liga národů. Rozšiřující se šampionáty. Mistrovství světa klubů. Mezinárodní federace vymýšlí další akce a velkolepější formáty. Jen za poslední sezony fotbalový program nabobtnal a je na delší rozbor, zda obyčejný divák už všechny novoty dovede zkonzumovat. Očividně navíc selhala propagace utkání, protože o zápase nikdo mimo specializovanou bublinu příliš nevěděl. A to včetně fotbalových příznivců.
Nejlevnější základní vstupenka vyšla proti Ukrajincům na pětistovku. Není to majlant, ale vezměte v potaz, že se v Praze se přes léto hrály kvalifikace Ligy mistrů a ještě se v ní odehraje minimálně osm špičkových duelů evropských pohárů. Náklady na fotbalové zážitky se kumulují.
I z ekonomického pohledu se nabízí, že si jako první fanoušek odpustí tuctový reprezentační duel. Vždyť tušíte například, o co se vůbec v Lize národů hraje? V podstatě jde o naleštěnější přátelák, kterému UEFA zvyšuje význam.
7. Chybějící osobnosti bez přesahu Všechna čest, kam to nezdolností dotáhl například Souček nebo jeho spoluhráč z West Hamu Coufal. Na Euru představovali jediné Čechy, kteří v sezoně pravidelně nastupovali v uznávané evropské lize. Lze do omrzení opakovat, že dřív stál národní tým na jménech jako Nedvěd, Čech, Rosický nebo Baroš. Na frajerech s globálnějším přesahem.
Ústup je zjevný. S něčím by mohlo pomoct šikovnější PR, ale příliš se nedaří pěstovat osobnosti, s nimiž se fanda ztotožní. Chcete kontrast? Všimli jste si, jak při tažení za zlatem z hokejového šampionátu prakticky obden mluvil mladý brankář Dostál, veterán Gudas nebo po příletu Pastrňák? Při Euru jste téměř neslyšeli hovořit stěžejní členy sestavy Krejčího, Hranáče nebo Schicka.
8. Průšvihy mimo trávník Noční flám trojice Coufal, Kuchta, Brabec v klubu Belmondu necelých 48 hodin před kruciálním zápasem o Euro byla sabotáž a výsměch všem spoluhráčům a fanouškům. Ti mohli (a měli) loni v listopadu zareagovat stylem: Když kašlete na reprezentaci, my kašleme na vás. Olomoucký stadion ale byl plný.
Připomeňme i nedůstojné lhaní kolem zranění záložníka Sadílka, které si přivodil na soustředění v Rakousku při vyjížďce na tříkolce. Kdo ví, zda to fanoušci fotbalistům se zpožděním nesečetli v Edenu.
9. Neoblíbené vedení Zaplaťpánbůh, že se profi fotbal očišťuje od největších lumpů a korupce. U veřejnosti ale současný předseda svazu ztrácí kladné body. Petr Fousek je spíš diplomat než charismatická persona, která by ideami a zápalem strhla hnutí. S nároďákem se mu vytýká liknavost. Česko šest týdnů nemělo reprezentačního trenéra. Dva měsíce se čekalo na vypracování a prezentaci analýz zpackaného Eura. Tři čtvrtě roku se svaz poohlížel po manažerovi reprezentace.
Jasně, nepopulární šéf nemůže za špatné návštěvy, ale je to vděčný argument pro nerozhodného fanouška: Proč tohle podporovat?
10. Distribuce lístků Jedna z věcí, na kterou nepřímo naráželi samotní fotbalisté. Na svazu už od středečního rána zjišťovali, jak je možné, že se ke vstupenkám dostaly žlutomodré davy. Vyznění?
Ukrajinci neskoupili lístky naráz, ale ubývaly postupně. Skupiny českých fanoušků navíc měly přednostní právo na nákup, jenže je nevyužily. Prostě nebyl mezi našinci zájem.
Češi jsou obecně šampioni v pořádání sportovních událostí. Je běžnou praxí, že při menší poptávce se nabízejí vstupenky menším oddílům nebo dětem. Jako například při březnové přípravě Čechů na Letné proti Arménii.
Jenže nabízet volňásky v situaci, kdy se lístky stejně prodají - byť soupeřům? Svaz by se okrádal.
I proto se Eden zaplnil Ukrajinci.