Článek
S věkem ubývalo piva a rokenrolu a přibylo péče o syny. Občas na úkor potřebné regenerace, zvlášť v době covidové pandemie a zavřených škol, ale rodinné zázemí bylo esencí sportovní pohody světové rekordmanky, dvojnásobné olympijské vítězky a trojnásobné světové šampionky, která ohlásila odchod z vrcholné scény.
Někdy se její trenéři až chytali za hlavu, když místo volna vyrážela na dlouhé výlety na kole, šla si zahrát nohejbal nebo tenis. Však si při něm přivodila zlomeninu nártu, která ji zkomplikovala cestu za třetí olympijskou medailí v řadě.
Postupem času byla na své tělo opatrnější, ale nikdy nežila jen oštěpem. Vystudovala vysokou školu, chodila na koncerty Tři sester… Věděla, že nemá smysl se schovávat doma, aby náhodou nepřišlo zranění či jiná komplikace. Však i v její disciplíně spojující sílu a techniku hraje důležitou roli hlava.
A ta její dokázala divy. Vzpomeňte na mat šestým tahem v olympijském Pekingu či na její poslední velký závod na mistrovství Evropy v Mnichově, kde jako jednačtyřicetiletá veteránka v souboji s teenagerkami urvala bronz v poslední sérii.
„Já nudné medaile nedělám,“ byla její první slova, když rozesmátá dorazila mezi novináře. A měla pravdu, nuda s ní nikdy nebyla.
Oštěpařka Barbora Špotáková ve svém posledním závodě.
Dobře si vybavuju svůj první rozhovor s ní. Na rozcvičovacím stadionu ve Vítkovicích před Zlatou tretrou, před šestnácti lety. Vyprávěla o nepříjemné zkušenosti ze studijního roku v USA, stresu z blížících se bakalářských zkoušek na zemědělské univerzitě i plánech na společné bydlení s přítelem Lukášem.
Zažil jsem ji v euforii až transu v olympijském Pekingu i zklamanou na stejném místě o sedm let později, kdy týdny strávené bez rodiny nepřinesly úspěch na mistrovství světa. Rozjařenou po světovém rekordu a medailích v Berlíně či Tegu i nespokojenou v olympijském Tokiu bez fanoušků, které k velkým výkonům nezbytně potřebovala.
Nikdy nenudila
A opravdu ani v rozhovorech nikdy nenudila, neschovávala se za fráze. Někdy bavila, jindy svými otevřenými výroky někoho třeba i dráždila, ale nikdo nemohl zpochybnit, že byla a je výraznou osobností.
Česká atletika tak přichází po Zuzaně Hejnové o druhou ze svých největších postav posledních patnácti let a fanouškům zůstane jen nostalgie po jejich zlaté éře.
A krásné vzpomínky na jízdu plnou oštěpařské radostí a také trochy toho piva a rokenrolu...
