KOMENTÁŘ: Pasivita nikdy nevede k úspěchu. Petr prosadil u juniorů zbabělost

Trenér už svým selháním na střídačce, které vedlo k dvojitému oslabení, přispěl k porážce 0:2 se Švédy v předposledním utkání základní skupiny a ani pasivní taktika, kterou uplatnil pro klíčový duel šampionátu, nemohla vést k úspěchu.

Sám Petr mluví o přísné defenzivní taktice. Podobné stylu, jakým se Třinec pere o čtvrtý extraligový titul v řadě, ale tady se jedná o koučův kardinální omyl, protože osmnáctka rezignovala na vše konstruktivní.

Zatímco Oceláři aktivně napadají, snaží se rvát o puk a bránit v duchu absolutního plnění svých povinností začnou teprve, když vedou, tak reprezentace od začátku do konce v pěti čekala ve vlastním obranném pásmu, co s ní soupeř ze zámoří provede.

Petr se ještě chlubí, že nechtěl proti Američanům hrát svůj hurá hokej, jenže místo toho prosadil zbabělost. Ano, s otevřeným hledím se při zjevném rozdílu hokejové kvality a výkonnosti se Švédy ani s Američany hrát nedalo, jenže totální pasivita a ustrašenost jsou rovněž k ničemu. Sice zabrání debaklu, ale v hráčích vytváří falešný pocit, že snad mohli favorita i nějak udolat. Nalijme si čistého vina, nemohli.

Osmnáctka končí na letošním MS až sedmá a s ohledem na jedinou výhru z pěti zápasů lze mluvit o velkém zklamáním. Junioři porazili jen Němce, kterým akutně hrozí sestup. Petr tvrdí, že se jedná hlavně o jeho neúspěch. „Jde to na mou hlavu. Klukům jsem poděkoval, fakt pracovali přesně tak, jak jsme chtěli," říká kouč.

Jenže taková práce české mladíky nikam neposune a škodí jim i alibisitické prohlášení kouče, že proměnit šance, které v zápasech měli, tak skončili první ve skupině. To jsou jen kdyby, na která se hokej nehraje. Nejpravdivěji vyznívají až závěrečná slova trenéra. „Čeká mě trenérský návrat na chlapskou úroveň, kde ty moje kecy úplně brát nebudou. U juniorky jsem byl možná lepší fanoušek než trenér," vykládá žoviálně Petr.

Vedení svazu už musí pečlivě hledat nástupce. Ve hře má být dvojice Pavel Patera, Jaroslav Nedvěd a před ní těžký úkol, vždyť česká osmnáctka je už osm let bez medaile a od sestupu z elitní divize v roce 2007 je stříbro mužstva kolem Pastrňáka, Vrány, Zachy a Vaněčka jediným cenným kovem. A pokud budeme přivírat oči před realitou, na další se bude čekat zřejmě dlouho.