KOMENTÁŘ: Má český fotbal pět klubů pro Evropu? Ne, ale má historickou šanci to změnit

Zdůvodněním a zaklínadlem je národní koeficient.

Maže rivalitu a nenávist, ač pro fotbalem nepolíbeného jedince se může jevit dost nepochopitelné, jak lze o víkendu jeden klub k smrti proklínat, ale v týdnu mu přát úspěch.

Do koeficientu české kluby střádají body za výhry, remízy a postupy. Z pětiletého součtu se rekrutuje počet klubů z dané země pro evropské povýšení i to, v jaké fázi se do soutěží zapojí.

Čtvrteční porážka Plzně 0:2 v prodloužení čtvrtfinálové odvety Konferenční ligy na hřišti Fiorentiny zakončila nejúspěšnější českou sezonu v dějinách moderních evropských pohárů.

Srdnatě vzdorující Plzeň společně se Slavií a Spartou vytlačila český koeficient na hodnotu 13,5 bodu. Jen šestka špičkových a násobně bohatších soutěží má v aktuální sezoně lepší skóre. Češi aktuálně trumfují Turecko, Portugalsko nebo Nizozemsko. O dalších ligách nemluvě.

Znamená to skvělou vizitku, výrazné vylepšení koeficientu i posun na desáté místo v pořadí zemí, což na podzim 2025 garantuje Česku přímou vstupenku do hlavní fáze Ligy mistrů.

Do ní poputuje ligový šampion příští sezony. Celý český fotbal se raduje z toho, že zase vyšle do Evropy pět zástupců. Pětici pohárových fleků se už bude přerozdělovat i po aktuální sezoně.

Po opojení z mimořádně úspěšného ročníku v pohárech se ale nabízí střízlivější pohled: Má český fotbal vůbec tolik týmů, které obstojí v Evropě?

Měřítka můžeme mít různá, ale za známku konkurenceschopnosti chápejme postup do základní skupiny jakékoli evropské soutěže, které se poslední roky dál a dál rozrůstají.

Odpověď v tom případě musí znít ne. Vždyť Česko nikdy ve skupinové fázi nemělo naráz ve skupinové fázi čtyři zástupce, natož pět.

Nemálo českých klubů v pohárech zpravidla představuje spíš návštěvníky než účastníky, kteří do koeficientu vydatně přispívají. Čest výjimkám!

Výsledný zisk evropských bodů se v koeficientu dělí počtem klubů dané země v konkrétní sezoně. Například perfektní vystoupení Plzně, Sparty a Slavie trochu ředí nulová Bohemka, která po dvou porážkách vyletěla z 2. kola předkola Konferenční ligy s norským Bodo/Glimt.

Nedávná minulost ukazuje, že pět týmů s evropskou místenkou neznamená automaticky, že se jich i víc dostane do základních skupin. Funguje to docela jinak. Čím víc klubů, tím větší letní odpad a dělenec, který zhoršuje výsledný koeficient, až nakonec Čechům zmizí páté místo pro Evropu.

Dovolíte ještě jeden paradox? Lepší umístění v pořadí zemí přibližuje kluby lepším soutěžím, přeskakují se zrádná předkola. Jenže je docela úsměvné, že výhra ve skupině Ligy mistrů na Camp Nou proti Barceloně má pro koeficient stejnou hodnotu jako domácí výhra nad faerským Klaksvíkem ve skupině Konferenční ligy.

Třeba Plzeň předloni postupem do Ligy mistrů zbohatla o stamiliony korun, ale po šesti porážkách v základní skupině nepřidala do národního koeficientu ani bodík. Čistě z pohledu koeficientu by bylo vlastně výhodnější dobrovolně hrát v „béčkových“ pohárech, kde se dá slušně nahnat skóre.

A ono se to děje. Tentokrát na tom Češi profitovali.

Česko se tím pádem komíhá na houpačce. Roky osciluje mezi čtyřmi až pěti vyslanci. Motá se kolem 15. místa, které je právě kruciální pro počet evropských míst. Po vzestupu nastane logický pokles, okolnosti tomu nahrávají.

Česko se čtyřmi kluby po báječném tažení přeskákalo v žebříčku země jako Skotsko, Rakousko, Srbsko nebo Ukrajina, které měly průměrné sezony a navíc výsledný zisk dělily pětkou.

Takoví Skotové by mohli vyprávět o koeficientu. Mají Celtic a Rangers, dva kluby etablované do širší evropské špičky. Jenže až především díky pravidelným příspěvkům Aberdeenu mívali Skotové zaručený přímý přístup k Lize mistrů.

O tom je koeficient. Do sběru bodů se musí přispět všechny kluby. Ostatní se nemohou jen vézt, což z českého pohledu nastávalo až ukrutně často.

Česku se ale skýtá jedinečná možnost vymanit se z věčné smyčky. Může si ustálit odběr pěti místenek pro Evropu. Letošní skvostný bodový zisk se mu bude počítat následující pětiletku. Taky se nezdá, že u špičkových domácích klubů nastane výprodej, jak bylo v nedávné minulosti zvykem po zajímavých představeních v Evropě.

Česká špička je ekonomicky stabilnější než dřív. Kluby vlastní silní majitelé a hráči neberou Spartu či Slavii jako pouhou přestupní stanici k lepšímu angažmá. Bylo by nejspíš překvapení i pech, kdyby si obě „S“ i Plzeň nezopakovaly minimálně podzim v pohárech.

A dál už bude záležet na ostatních klubech, aby jen nefandily, ale pro dobro koeficientu se i samy přičinily. Jen jde o to, zda se někdo najde.

Na čtvrtém fleku v lize se už ukázala Olomouc, Ostrava, Boleslav nebo Slovácko. Nezapomeňme taky na Liberec, jehož nový ambiciózní majitel Ondřej Kania chce, aby v budoucnu pod Ještědem zazněla chytlavá melodie Ligy mistrů.

Týmy za odskočenou trojkou trápí výkyvy, což trochu snižuje výhled před možnou evropskou konfrontací.

Do léta snad času dost…

Na druhou stranu také po úspěšných tendrech LFA se mezi české profikluby nově rozpustí kolem 750 milionů korun ročně. Vhodné investice do hráčského materiálu může zvýšit konkurenceschopnost na mezinárodní scéně. „Věřím, že i český klubový fotbal může v určitých oblastech hrát prim i ve světovém měřítku,“ vyhlásil i Jan Čumpelík za společnost Chance - nového titulárního sponzora, který za spojení s ligou platí čtvrt miliardy ročně.

A co ještě může Čechům pomoct? Ještě před třemi lety se do skupinové fáze evropských soutěží dostalo 80 mančaftů. Po nedávném vytvoření Konferenční ligy a nejnovějším rozšíření Ligy mistrů a Evropské ligy na podzim bude k mání už přes stovku míst.

Český fotbal by příznivé okolnosti k trvalejšímu usazení výš v rankingu UEFA mohl a měl využít. Pět klubů na podzim v Evropě nejspíš zůstává stále vzdálený sen, ale čtyři by měly být realistickou představou, pokud se Češi nechtějí vrátit na houpačku, na které budou neustále získávat a poté ztrácet pátý flek pro Evropu.