Článek
Je to s tou Olomoucí zvláštní. V minulé sezoně zlanařila Davida Krejčího, v této i bez něj hraje účelný hokej, a byť to v posledních týdnech skřípe, tak alespoň solidní pozici pro předkolo si zajistí. Přesto má roky nálepku provinčního klubu, což symbolizuje „kohoutí plechárna", pro mnohé nejhorší extraligový stadion a častý terč posměchů.
Je to vlastně nefér, protože ošuntělý zimák není chybou klubu coby pouhého nájemce. Je však ale tuze smutné, když se rez vnějších kulis promítne i v kancelářích a jeden z šéfů organizace s rozpočtem vyšších desítek milionů ztratí glanc a chová se jako v lokále IV. cenové.
Sportovnímu novináři z MF DNES už pár let zakazuje vstup na zápasy, protože se mu znelíbil kvůli jistému kritickému článku. Žurnalistu z hokej.cz zase na klubovém webu před pár týdny označil za „analfabeta a nazdárka". „Každý rok nás posílá do baráže a nyní vykládá, že naše třetí místo je náhoda a omyl, že jsme v půlce soutěže na třetím místě díky zbloudilé střele z dálky," pravil mimo jiné, protože jeho výsledkové předpovědi v té době tak nekorespondovaly s těmi reálnými.
Teď po nedělním mači s Plzní vytasil invektivy vůči sudímu Mrkvovi, kterému nejprve vulgárně nadával po zápase, aby o den později pro deník Sport – snad už s chladnější hlavou – dál ostře vyprávěl: „V neděli byli nasraní hosté, domácí i diváci. A pan Mrkva odchází s umaštěnou pusou od párku nebo od čeho naprosto spokojený, protože si domů veze výplatu. Je tlustší než já – a to je co říct, tudíž mu chybí pohyb, který by na ledě měl mít."
Fürst není prvním – a dozajista ani posledním – hokejovým manažerem, který cítil křivdu sudích, a tak si naštvaně postěžoval do médií. Karlovarský Miroslav Vaněk za to před skoro 20 lety, když tvrdil, že „rozhodčí ovlivňují extraligu a nadržují bohatým klubům", platil 50 tisíc, což je vzhledem k inflaci zřejmě vyšší flastr, než teď dostal jeho olomoucký kolega. Vítkovický Aleš Pavlík před čtyřmi lety za nařčení, že je rozhodčí Jan Hribik zkorumpovaný, vysázel 80 tisíc...
Omluvili se. Ale je to sport, v něm zvlášť bezprostředně po zápase bublají emoce a kolikrát i pravdivé přesvědčení, že prostě chybující sudí byli tím nejslabším článkem na ledě. A co si budeme namlouvat, kvalita rozhodčích je v tuzemských luzích a hájích věru kolísavá, což naznačuje také nedávná hlasitá stížnost vedoucích Pardubic.
Jenže taky si kluby zase po letech schválily autonomii, ligu řídí i prodává jejich asociace, tedy žádní „nenamlsaní bafuňáři" ze svazu. A tak prostě musí oddíloví funkcionáři pochopit, že podobnými výroky devalvují především svůj vlastní produkt, o němž jsou pak mnohdy ti stejní funkcionáři přesvědčeni, že je bit na marketingových a televizních právech, tedy že není adekvátně prodáván.
Když k tomu funkcionáři dobře ví, že bez reprezentačních úspěchů a naopak s řadou svazových škraloupů z posledních let se jen těžko budou hrnout při náborech hokeje chtivé děti, měli by rovněž pochopit, že se při podobných vulgárních výlevech jen těžko budou hlásit noví adepti rozhodcovského řemesla. A že se tím ocitají v bludném kruhu.
I proto přišel od Loukoty rázný trest. A snad taky varování, že frustrace, ostrá slova i pocit zmaru sice ke sportu patří, nicméně jsou nějaké hranice slušnosti, za které se ve slušné společnosti nechodí. A že i hokejová nóta může putovat diplomatickou cestou.
Robert Sára
Sportovní žurnalistice se absolvent Masarykovy univerzity (obor historie–žurnalistika) věnuje od roku 1999. Zaměřuje se především na hokej, jako reportér se účastnil řady světových šampionátů. Rovněž pokrývá témata z motorsportu a sportovní politiky. Více než 20 let působil v MF DNES, v roce 2021 přešel do Sport.cz.
