KOMENTÁŘ: Je vždycky fajn, když po bujarém večírku nepřichází bolavá kocovina

Ne, nemá cenu se balamutit, že je teď český hokej pupkem světa, zvlášť když za dva měsíce je na programu turnaj čtyř zemí, kam Češi nebyli od NHL ani pozváni. Zároveň to nic nemění na tom, že nyní Rulík a spol. disponují velmi silným evropským jádrem, kolem kterého se dá postavit konkurenceschopný tým pro mistrovství světa, který samozřejmě musí být doplněn i o klíčové borce z NHL.

Už druhý turnaj v řadě je patrné, že se kolem reprezentace drží vítězná a zlatá aura z květnové Prahy. Sází na ni kouč Rulík, který vhodně kolem šampionů rozšiřuje portfolio adeptů. „Vybírám hráče, aby zapadli do systému a plnili své role. Co si kluci v kabině řeknou, vychází ze zlaté Prahy.“ A třeba klima a chemii, kterou tým má, považoval za jeden z klíčových aspektů sobotní vydřené výhry nad domácím Švýcarskem. „Kdyby to nebylo takové, jaké to máme, nebylo by to na ledě třeba tak obětavé,“ říkal.

I hráči si za víc než rok zvykli na jeho rukopis, a i systém, který se aktualizuje jen o detaily dle aktuálního soka a rozměrů kluziště. Pomáhá to v zápasech, protože ve stavu „ohrožení“ hráči logicky dělají věci, které mají zažité.

Ale není to jen o náladě, systému, možná nejdůležitější je sebevědomí a herní inteligence hokejistů. Borci z tolik omílaného jádra hrají ve svých klubech stěžejní role, jsou na špičce bodování v elitních soutěžích, dostávají prostor při zásadních herních situacích. Jen se podívejte, v jakého plejera vyrostl za sezonu a půl ve Švédsku David Tomášek.

A tohle se následně odráží i v národním týmu. Najednou Češi vyhrávají řadu osobních soubojů, dokážou podržet puk, pustit se do sebevědomého průniku – jako kupříkladu v neděli před prvním gólem Zadina či později Kondelík. „Oba ukázali zdravé sebevědomí, dovolili si a byli drzí. Bez toho to nejde a byli za to odměněni,“ říkal Rulík.

A že tým nepoložily dva rychlé góly od Švédů ani jejich závěrečná power play 6 na 4? I to o lecčems svědčí.

Proměna národního týmu oproti dřívějším letům je patrná i v efektivitě zakončení. Ve Švýcarsku nikdo nežehral na produktivitu jako dřív. I beci s mezinárodní zkušeností nepykají za zbytečná nedovolená bránění, jako tomu bývalo v minulosti každodenní záležitostí. Dvakrát po sobě zvládl tým také nedělní zápas, který přišel nedlouho po tom sobotním. Ani to nebylo dřív obvyklé a je to pozitivem směrem k mistrovství světa, kde kupříkladu Čechy čeká nepříjemný dvojzápas na závěr základní části (proti Německu a USA).

Tým dokáže měnit herní projev, od toho a(tra)ktivního k taktickému. Když v sobotu Švýcaři ve třetí třetině spustili závěrečný tlak, hráči tomu uzpůsobili hru a zvolili „vyčkávání“ ve středním pásmu. Jindy chytře dostávali puky z pásma.

Turnaj vyšel i brankářům. Byť zvlášť u nich platí, že to nejcennější s ohledem na mistrovství světa i olympiádu mají Češi v zámoří, ovšem není vůbec od věci rozšířit i jejich evropské portfolio. Josef Kořenář po amerických štacích a dvou letech „čekání“ ve Spartě, teď v 26 letech prožívá průlomovou sezonu.

O tři roky mladší Šimon Zajíček drží v extraligové špičce Litvínov a nulu vykouzlil i teď při svém druhém reprezentačním startu. „To je neuvěřitelný počin,“ říkal o jeho aktuální šnůře i kouč Rulík. A jestli na minulém turnaji mohla nominace 34letého Ondřeje Kacetla vyvolávat směrem k budoucnosti vážné otazníky (Kacetl si ale počínal výborně), tak u dvojice ze Švýcarských her dává vše smysl. Kdo ví, třeba se do BCF Arény ve Fribourgu v reprezentačním dresu vrátí, vždyť za rok a půl se tady bude hrát mistrovství světa.

Nálada, projev i výsledky národního týmu teď mysl hokejového fanouška zalívají optimismem a je moc fajn, že po květnu nedorazilo vystřízlivění s bolavou kocovinou. Byť aby zlatá party pokračovala i v květnu na šampionátu v Dánsku a Švédsku, je nutná přízeň hvězd, které Rulíkovi sešlou borce typu Pastrňáka, Nečase, Gudase či Hertla. Jen si vzpomeňte na Prahu.

Ale základ, na kterém jde stavět, má.