KOMENTÁŘ: JaloVen? Ať rozhodují fakta, ne emoce

Začněme u Dědka. Ač je v hokejovém byznysu mocným mužem, jeho volání po jiném trenérovi je pouze hlasem z lidu, rozhodovat bude ve skutečnosti hlas „boží" v podobě jedenáctky mužů z výkonného výboru, jakési hokejové vlády. A je zcela legitimní, pokud někdo z nich vyvolá otázku i případné hlasování, zda má být Jalonenův kontrakt dodržen až do příštího šampionátu v Praze, nebo bude po historickém propadáku ukončen.

Jiří Šlégr, jeden z členů, ale už v reakci na Dědka v pořadu PŘÍKLEP EXTRA řekl: „Z výkonů na šampionátu jsme zklamaní, ale netřeba hned stínat hlavy. Nechceme rok před mistrovstvím světa v Praze vytvářet atmosféru, aby se na něj divák netěšil."

Ano, disputace o Jalonenovi má být racionální, ne v emocích. Mají padat otázky, jestli tým, který sčítal řadu omluvenek a k tomu v průběhu turnaje přišel o klíčové centry, měl na víc. Jestli Jalonenův defenzivní systém je účinný a pro diváka, na jehož zájmu bude postaven ekonomický úspěch šampionátu v Praze, také rajcovní. Však šéf svazu Alois Hadamczik rovněž na Twitter napsal: „Budeme žádat vysvětlení, proč chyběla kreativita, odvaha, vůle a bojovnost. Na základě toho zaujme výkonný výbor stanovisko. Máme před sebou velkou zodpovědnost za domácí MS, kde se musí změnit náš styl hry."

Jalonen si skutečně zaslouží i nepříjemné dotazy, podobně jako jim před dekádou po neúspěších čelil jeho předchůdce Hadamczik. Jenže taky je dobré vyslechnout Jalonenova fakta na „obhajobu". Jak moc stojí český tým na pěti šesti výjimečných borcích, které má za mořem a jak moc při jejich absenci padá na světových turnajích do průměru? Protože mým pohledem hráli mnozí hokejisté na svém limitu, který je ale nepustil dál než do čtvrtfinále.

Měly by i padnout dotazy, jak moc dva nově jmenovaní generální manažeři Martin Havlát a Marek Židlický v jejich roli, tedy komunikovat s hráči ze zámoří a zlanařit je na MS, obstáli, když letošní import z NHL byl tak skromný? Zvlášť když při jejich inauguraci Hadamczik říkal: „Židlický bude mít pohovory s hráči, aby pro ně znamenala reprezentace to nejvíc, co jde. Někteří hokejisté dřív váhali, on je bude chtít navést na jinou cestu."

To je ale dost v kontrastu s tím, co uvedl bostonský Jakub Lauko pro isport.cz, že mu za celý rok nikdo nezavolal a nikdo s ním nemluvil, stejně jako s jeho parťákem Tomášem Noskem. A tak je nutné se i ptát, zda není jejich opomíjení se zužujícím se portfoliem zámořských plejerů od manažerů až příliš velký přepych. Zároveň to ale nemá být hledání alibi pro současného kouče, protože on za celý realizační tým zodpovídá. On je šéf.

Také mají padat otázky, zda klima v týmu i servis pro hráče byl od trenérů stoprocentní, což Dědek na základě rozhovorů s hráči pro Sport.cz zpochybnil. A zda se mezi trenéry tým nerozdělil na českou a finskou část.

To jsou relevantní dotazy do debaty, ne jestli je na střídačce Čech, Fin nebo Mongol. A ne jestli by se nám na flek u reprezentace nehodila spřátelená tvář. A pokud ano, tak s tím musí přijít vysvětlení, co může týmu nabídnout víc než Jalonen a spol. A zda by třeba lepším krokem nebylo, aby byl zprvu Jalonenovým asistentem a po vypršení jeho kontraktu plynule převzal tým.

Jen když se teď tolik zaklínáme tím češstvím a tím, aby měl trenér správný původ, bylo by dobré si vzpomenout na březen 2022 a hledání nástupce po Pešánově vyhazovu. Nikdo z Čechů se k reprezentaci nehrnul, poukazovali na klubové povinnosti, až i do té doby hodně konzervativní svaz pochopil, že Jalonen – a tedy „cizák" na české střídačce – je jediným rychlým a důstojným řešením. Schválilo ho a smlouvu na dva roky mu tehdy dalo i devět z 11 současných hokejových „ministrů."

On se hned odvděčil bronzem. Skutečně teď budou fakta mluvit tak jasně, aby najednou kontrakt roztrhali?