Článek
Pak ještě diplomaticky dodal, že si teď všechno zanalyzují a dají hráčům zpětnou vazbu. Ne, my můžeme volit jinou rétoriku, a tak lze jednoduše napsat, že oproti listopadovému turnaji Karjala udělala tentokrát reprezentace herně krok vzad. V každém zápase – zvlášť ve druhých třetinách – měla bezzubé pasáže. Zbytečně ztrácela puky ve středním pásmu, chyběl jí souvislejší tlak i výraznější clonění před soupeřovými brankáři.
Jenže zatímco proti Finsku i Švýcarsku výteční Hrubec a Langhamer vlastně „ukradli" sokům zápas, tak proti Švédsku už to žádná one-man show od nich nebyla, což se odrazilo i na výsledku. Byť Jalonen ve svém hodnocení tvrdil: „Bylo to možná našich nejlepších 60 minut na turnaji." Ale taky 60 minut bez gólu, což je to, oč v zápasech běží.
Švýcarské hry je ale nutné vnímat jen jako část procesu, na jehož konci je květnový šampionát. Jalonenův systém navíc není pro diváka úplně rajcovní záležitostí, aby u obrazovky s nadšením hltal každou minutu mače, a když se k tomu přidá, že na jiném kanále zrovna běží finále fotbalového mistrovství světa, může působit až masochisticky hledět na urputnou defenzívu hokejistů. Ale Jalonen potřebuje ten systém do hráčů dostat, a zároveň poznat, jak ho konkrétní jednotlivci přijmou.
Navíc ho vždy musí uzpůsobit „materiálu", který na daném turnaji má a který třeba teď představoval 17 borců z extraligy. „Člověk musí potlačit své ofenzivní choutky. Ale zase proti Švédsku jsem si zaútočil slušně a vynahradil jsem si to za ty dva předchozí zápasy," říkal kupříkladu útočník Lukáš Radil, jenž hrál pod Jalonenem poprvé.
Pravda – zrovna od něj i jeho pardubického parťáka Tomáše Zohorny, kteří patří do první pětky extraligového produktivity, se čekalo víc, bodově i herně, byť v závěru turnaje byli na ledě nejviditelnější.
Jalonena lze však chválit za to, že se nebojí dát na mezinárodní scéně příležitost novým tvářím a je jen lidsky škoda, že se třeba takový Adam Najman na turnaji nedočkal gólu, byť k němu byl proti Švýcarsku i Švédsku tuze blízko. Nezklamal ani Voženílek či Hrabík. „Je super, že trenér Jalonen zkouší nové hráče. Snaží se dát prostor mladým, aby kluci nabrali zkušenosti s mezinárodním hokejem. Vidí tu úroveň a ukáže jim to, v čem ještě musí zamakat," řekl kapitán Zohorna.
Hernímu projevu týmu zjevně ublížilo nešťastné vypadnutí Filipa Chlapíka ze sestavy (při vystupování z autobusu si pochroumal kotník), který si náramně rozumí s Michaelem Špačkem. Koneckonců při jeho absenci mužstvo už nevyužilo žádnou přesilovku. Citelnou ztrátou – dle zkušeností z Karjaly – bylo i odstoupení beka Skleničky a viróza, která zkosila jeho i dalšího obránce Pýchu, nakonec dopadla také na brankáře Langhamera, jenž nebyl při nedělním rychlém záskoku zcela fit.
To jsou všechno objektivní důvody. Zkrátka bodů je z turnaje zřejmě víc, než by si reprezentace za předvedený projev zasloužila, ale...
... ale pořád jde jen o proces, který má svou tečku až v květnu.
Robert Sára
Sportovní žurnalistice se absolvent Masarykovy univerzity (obor historie–žurnalistika) věnuje od roku 1999. Zaměřuje se především na hokej, jako reportér se účastnil řady světových šampionátů. Rovněž pokrývá témata z motorsportu a sportovní politiky. Více než 20 let působil v MF DNES, v roce 2021 přešel do Sport.cz.
