Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Hokejová Liga mistrů přešlapuje na místě. Kvalitu má, ale neumí se prodat

Pražská Sparta na bránu finále Ligy mistrů (tedy té hokejové) bušila marně. Nerozrazila ji, zůstala „jen“ v semifinále, avšak mezi čtyřmi nejlepšími celky Evropy. Se švédským Färjestadem prohrála oba duely a tím, že se s Ligou mistrů rozloučil poslední český zástupce, se nabízí se na soutěž s věhlasným názvem podívat i jinak než pouhými výsledky a děním na ledě.

Foto: Tommy Pedersen, Sport.cz, ČTK/AP

Sparta na silný švédský tým neměla.

Článek

Je to měsíc, co kouč Sparty Pavel Gross šokoval svou upřímností, když říkal: „Ta soutěž nikoho nezajímá. Řekněme si to na rovinu. Liga mistrů nefunguje deset let, pro fanoušky není atraktivní, nemá pro ně váhu.“ Tečka. I v prostředí, kde jsou obvykle rozhovory kontrolované, často kvůli veřejnosti a sponzorům lakované na růžovo, nastavil zrcadlo, které jako v pohádkové Sněhurce neumí lhát.

Přiznám, že sám bych slova o tom, že soutěž nikoho nezajímá – i s ohledem na semifinálové návštěvy, v Praze přišlo 11 682 diváků a v Karlstadu na odvetu 6836, – a není pro fanoušky atraktivní, nevolil. Spíš mám pocit, že hokejová Liga mistrů už dlouhé roky přešlapuje na místě a významně se neposouvá kupředu.

Vybavím si její předchůdkyni ze sezony 2008/2009, která měla čtyři základní skupiny po třech týmech, přičemž třeba na rozhodující zápas Slavie proti Curychu dorazilo do O2 areny přes osm tisíc diváků, což na tehdejší poměry pražského klubu bylo tuze solidní číslo. Součástí byly ruské kluby a vítěz soutěže (Curych) si směl za odměnu střihnout mač proti týmu Chicago Blackhawks.

Ano, pak ale Liga mistrů, kterou pořádala Mezinárodní hokejová federace IIHF, po jediném roce zavřela krám. Až v roce 2014 ji „reinkarnovaly“ evropské kluby, které toužily po mezinárodní konfrontaci. Jenže ani před počátkem války na Ukrajině do ní nedokázaly aktivně zapojit kluby z KHL, které byly evropskou špičkou, a střet vítěze s NHL zůstal zbožným přáním. Přitom zámořská soutěž do Evropy míří se železnou pravidelností, jenže ekonomicky zajímavější pro ni je, když si přáteláky domluví sama.

Drhne - a to je zřejmě nejzásadnější - i prezentace. Ano, české kluby na promu výrazně zapracovaly, o čemž svědčí zvyšující se průměrná návštěvnost (5500 diváků vs. 3900 celá soutěž v této sezoně). Jenže třeba ve Švédsku skutečně duely pro diváky moc interesantní nejsou a čísla návštěvnosti se přifukují, na což upozorňoval i kouč Gross pro čtvrtfinále s Växjö. „Já vím, že to je blbé a nikdo to nechce slyšet, ale lidi to prostě nezajímá. Stadiony nezaplníte,“ říkal.

A já si pro změnu vzpomenu, jak Frölunda v roce 2017 pořádala finále proti Spartě ve své staré hale pro šest tisíc diváků, protože v té moderní aréně se zrovna chystal turnaj Euro Hockey Tour! A aby se organizace ujala Sparta v O2 areně, kam by mohlo dorazit až třikrát víc lidí, za žádnou cenu nechtěla.

Je moc fajn, že soutěž zkouší - mnohdy atraktivní - novinky v pravidlech, nasazuje trenérům mikrofony, ale pak je nešťastné, že se víc nesnaží u lidí zakořenit skrz televizi, a to i klidně za cenu nižších příjmů. Třeba semifinále šlo v Česku na zastrčeném placeném kanálu Sport 2, který ve své nabídce nemá ani jeden z největších poskytovatelů O2 TV.

Foto: Profimedia.cz

Střelec první branky Sparty Michal Řepík (26) na snímku s Tomášem Hykou a ležícím hráčem Färjestadu

Od lidí z České televize opakovaně slyšíte, že k dispozici nebývají ani záběry pro zpravodajství do BBV se zásadním dosahem. Po této sezoně maďarské společnosti, která kanály Sport 1 a 2 provozuje, končí na Ligu mistrů práva, ale může uplatnit opci na další tři roky. Jak zjistily Seznam Zprávy, tak by se o soutěž ráda ucházela Česká televize. „Myslím, že bychom Ligu mistrů dokázali pořádně zviditelnit a k fanouškům ji dostat,“ řekl ředitel ČT Sport Jiří Ponikelský.

Podobnou cestou šel biatlon, který se přes veřejnoprávní a volně přístupnou televizi dokázal pevně zakořenit v českých domácnostech. Ruku v ruce by s tím pak mohl jít rozvoj marketingu a potažmo i nárůst financí, které kluby z účasti získají. Vždyť až do play off jsou celky ztrátové, vítěz pak zinkasuje prémii šest milionů korun, přičemž před osmi roky, když ve finále byla Sparta, to byly necelé čtyři. A částka se v nejbližších letech měnit nebude.

Liga mistrů tak nejspíš ještě pár sezon bude spíše přešlapovat, než že by ji čekal nějaký zásadní posun vpřed. Nicméně je klíčové, aby i tak využila čas a jasně si definovala, co od příští dekády chce a jak k tomu hodlá dojít. Myšlenka evropské soutěže je správná, sportovní kvalita v mnohých duelech nezpochybnitelná a zajímavá, ale bez správné vize mohou i za deset let stále platit Grossova ostrá slova z prosince 2024.

Robert Sára

Sportovní žurnalistice se absolvent Masarykovy univerzity (obor historie–žurnalistika) věnuje od roku 1999. Zaměřuje se především na hokej, jako reportér se účastnil řady světových šampionátů. Rovněž pokrývá témata z motorsportu a sportovní politiky. Více než 20 let působil v MF DNES, v roce 2021 přešel do Sport.cz.