KOMENTÁŘ: Duch zlatých šampionů nezmizel, Karjala ukázala Čechům pozitiva

Ne, nemá cenu zavírat oči a lakovat něco na růžovo, když mezi třemi výsledky z Karjaly stojí i sobotní porážka s Finskem 0:4, vůbec nejvyšší prohra v Rulíkové reprezentační éře. Zároveň ale nemá cenu se sebemrskačsky bičovat, protože klíčové je poučení. Třeba to, že Suomi budou za éry nového kouče hrát jinak a že někdejší Jalonenovo defenzivní pojetí nejspíš zmizí.

Zjevným poučením je ale i to, že český tým se o necelých 20 hodin později už prezentoval jiným stylem, sebevědomějším a že od prvních minut proti Švýcarsku kráčel za vítězstvím.

Mohou za tím být i dva důležité aspekty. Ten první je, že po Finsku Rulík celek nikterak veřejně nezdrbal, spíš v mnohém ocenil. „Tým bojoval, celý zápas se snažil a nic nevypustil. Kluky jsme nekritizovali. Nemůžeme si myslet, že budeme každého porážet,“ vysvětloval kouč.

Byť útočník Hrabík i obránce Knot vzali tři ze čtyř gólů na sebe, Rulík neměl potřebu je tepat, protože turnaje EHT jsou prostě o učení, zvykání si na mezinárodní hokej (i když Knot má zkušeností dost). A nedělalo by dobrotu kritikou týmu před závěrem turnaje svazovat celku ruce, což ve finále přineslo ovoce.

Podstatné rovněž je, jak Rulík a jeho ansámbl těží z nálepky úřadujících mistrů světa. Teď v jeho výběru bylo pět šampionů z Prahy, další skupina se jistojistě objeví za měsíc při Švýcarských hrách. A vzhledem k tomu, že se bude hrát první zápas v Pardubicích, lze očekávat nominaci třeba Romana Červenky, Libora Hájka a možná i uzdraveného Lukáše Sedláka. Mít jádro z mistrů světa má bezesporu pozitivní vliv na sebevědomí celého týmu.

Zároveň novicové leccos okoukají, hokej vedle zlatých hochů je posune. „Nároďák mi ukázal, že je pořád co zdokonalovat a na čem pracovat. Rychlost a dovednosti hráčů jsou úplně o něčem jiném než v extralize. Nezbývá nic jiného než makat,“ vyprávěl 24letý nováček z Olomouce Michal Kunc.

Proč by zrovna on jednou nemohl prožít stejnou cestu jako kupříkladu Ondřej Beránek.

Jsou tu i další fajn věci. Už čtvrteční duel ukázal, že Rulíkova parta chce spoléhat na aktivní hru obránců, že jejich ofenzivní výpady jsou nedílnou součást taktiky i trenérova rukopisu. V Karlových Varech dali beci Švédsku tři z pěti gólů, důležitou roli hráli i v nedělním střetu. Tak třeba při druhém gólu byl Pyrochtův útočný výjezd zásadní pro pozdější dorážku Lence, u třetí trefy si zase do hloubi útočného pole najel Ščotka, následně poslal puk na modrou Knotovi a po jeho ráně skóroval Zohorna.

„Snažíme se, aby beci útok podporovali. Pracujeme na tom, ale záleží, jak jsou na to hráči zvyklí z klubu. Někde se to hraje víc, někde méně. Někde se toho nebojí, někde trošku ano,“ přiznává Rulík.

Je nutné tuto „odvahu“ napumpovat při EHT i do beků druhého sledu (nemyšleno nikterak pejorativně), jen si vzpomeňte na finále mistrovství světa, do kterého Jan Ščotka naskočil z tribuny.

Pozitivem je i aktivní pojetí nedělního poledního mače proti Švýcarsku, protože v minulosti měli Češi s „back to back“ zápasy, zvlášť hráli-li ten první vpodvečer, problémy. Tentokrát, ač měli na odpočinek o několik hodin méně než jejich nedělní protivník, žádná únava nebyla znát. Naopak sok působil vyčerpaně, bez energie.

Ne, zase nemá cenu propadat euforii, stejně jako by nemělo smysl propadat v případě nezdarů nějaké hluboké skepsi, protože to zásadní, podle čeho se sezona hodnotí, přijde v květnu. Však sami víte, jak to dopadlo v květnu v Praze po zpackané generálce v Brně. Nicméně je moc fajn, že Rulík dál rozšiřuje portfolio adeptů a že řada dalších jich ještě na prověření čeká. A že i je možná „nakazí“ zlatí hoši a namotivují k tréninkové šichtě a píli v klubech, což se na světovém šampionátu může zúročit.