Článek
Však už jen Jarmila Kratochvílová dokázala získat dvě běžecká světová zlata. Až dívka ze severu Čech na ni dokázala navázat v neúprosné konkurenci překážkářek z USA, Karibiku či zástupkyň ruské atletické školy.
Čtvrtka překážek je drsná disciplína. Kdo není dostatečně rychlý, nemá šanci. A kdo nezbytnou rychlost má, ještě nemá vyhráno. Potřeba je cit pro rytmus, který atlet musí mít v sobě. A Hejnová ho snad i díky dětské zálibě ve hře na klavír měla.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V patnácti letech vyrazila na první vyrazila na první velkou akci. Na Jamajku na juniorské mistrovství světa. Čtvrtku překážek běžela počtvrté v životě, soupeřky byly výrazně starší. A Hejnová se vracela s pátým místem, českým dorosteneckým rekordem a pověstí velkého talentu.
Ta provázela i řadu dalších českých mladých atletů. Jenže buď je zradilo zdraví, nebo psychika. Hejnovou tělesná schránka s výjimkou posledních let kariéry podržela, a hlavu měla pro vrcholový sport jako stvořenou.
Neprojevovalo se to tím, že kam přijela, tam zvítězila, byť by k tomu dojmu výčet jejích úspěchů mohl svádět. Na první dospělou individuální medaili poměrně dlouho čekala.
Těžce nesla, když nezískala medaili na mistrovství Evropy v Barceloně 2010. Vybavuju si, jak o dva roky později seděla v Helsinkách schoulená v novinářské mixzóně jako uzlíček neštěstí a v očích měla slzy, když skončila zase čtvrtá a rivalka z její skupiny Denisa Rosolová slavila stříbro.
Jenže psychická síla Hejnové byla vždy právě v tom, že se dokázala z těchto momentů oklepat a odrazit k lepším výsledkům. A tak byla pár týdnů po helsinském zklamání oslavovanou olympijskou medailistkou.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Vždy věděla, čeho chce dosáhnout, a odhodlaně za tím šla. Snad i proto nekončil každý z jejích trenérských rozchodů podobně vřele jako s Jandovou. Ze zkušeností stvořených úspěchy i zklamáním vystavěla skládačku, která z ní svého času vytvořila takřka neporazitelnou překážkářku. Třeba tím, jak pár desítek minut před startem deptala vystresované soupeřky svojí suverenitou.
Obrázek z moskevských Lužnik v roce 2013, kdy Hejnová už slaví světové zlato a soupeřky se s více než sekundovou ztrátou teprve blíží cíli, je jeden z nejvýjimečnějších momentů, který jsem se sportem zažil.
A ještě jedna osobní poznámka. Od našeho prvního rozhovoru po jejím příletu z juniorského mistrovství Evropy v Kaunasu před sedmnácti lety po ten dosud poslední v podcastu Mixzóna před pár týdny se Hejnová vyznačovala vstřícností a ochotou, byť by ji unikátní sbírka úspěchů opravňovala se schovat za hradbu manažerů a mluvčích. Za to a za skvostnou kariéru především jí patří velké díky.
