KOMENTÁŘ: Co ta pěkná čtyřka z dusíku? Ne, konejšit se po Dánsku je lhaní si sami sobě

Ano, slovy z filmové klasiky se "jedná o úplně jiného žáka z jiné třídy".

Tím prvním koučem je Tomáš Pacina, velitel ženského družstva. Tím druhým pak Filip Pešán, jenž řídí mužské kolegy.

Ne, nebylo by fér obě vystoupení srovnávat, protože herní projev mužů byl tuze jiný. Alespoň zpočátku v něm byla jistá naděje, náznaky agresivity i pohybu. Jenže chlácholit se tím, že Dánové svým defenzivním až destruktivním pojetím hry těžko zamíří k olympijským výšinám a že jejich výhra bude tímto stylem v Pekingu ojedinělá a šťastná a že jsme jen prostě neměli s řadou tyček štěstí, by bylo lhaní sami sobě.

Místo konejšení a pohledu do zrcadla, které nám bude jako ve Sněhurce kalit realitu, je pro nejbližší dny českého výběru na olympiádě lepší nabídnout jiný obraz, daleko tristnější. A to, že tým nedokázal trvale dostat Dány pod tlak, rozbít jejich kompaktní blok a až příliš naivně se chytal do dánské obranné pasti. A že nedokázal reagovat.

Obranný pár Jeřábek - Sklenička by si možná v duchu příjmení jednoho z nich za své počínání zasloužil červenou upozorňující nálepku "Fragile - křehké." Pešán to sice obhajoval slovy, že se "přece jen jedná o olympijské hry a naši obránci moc zápasů v olympijském turnaji odehráno nemají, takže bylo vidět, že nám vázla rozehrávka," ale zrovna zmínění frajeři se mihli i v zámoří a na evropské scéně už leccos zažili.

Závěrečná power play pak zřejmě naznačila, že do přesilovky už od příště místo Jeřábka zamíří v sezoně dlouho opomíjený Kundrátek.

Co ale český hokej dlouhodobě straší - a znovu se i proti Dánsku potvrdilo - je děsivě bídná efektivita střelby, trápení v přesilovce, nechození do předbrankového prostoru a hororové starty do zápasů. Ač tentokrát bylo prvních pět minut ve výtečném tempu, stejně Češi všech sedm prvních třetin v této sezoně prohráli a připsali si v nich strašidelné skóre 1:14. Sám Pešán to v prosinci v Rusku i teď v Pekingu okomentoval, že "už to není náhoda".

Je nicméně na něm, aby tomu předešel - ať už jiným typem rozcvičky, předzápasovým programem -, než krčením rameny, "že kdyby věděl, čím to je, tak to změní."

Před turnajem chtěl, aby tým na ledě působil víc kompaktněji a soudržněji, jenže právě rozehrávka mezi obránci a útočníky poměrně skřípala a usnadňovala Dánům jejich získávání puků. Stejně tak chyběl delší tlak. „Když šlape jedna pětka a pak se dvě minuty nic neděje, soupeře to neunaví a psychicky nepoloží," řekl bývalý reprezentant Patrik Eliáš.

A i on poukázal na to, že od druhé třetiny nedokázal tým nikterak reagovat, změnit svůj styl.

Dánové sice díky účasti Číny nejsou "nejslabším týmem na olympiádě", jak o jejich krajankách pravil kouč Pacina, nicméně ani nejsou celkem, který by měl Čechy obrat o tři body a oni se před ním měli klepat strachy. Těžší váhy v podobě Švýcarů a ruského výběru teprve proti reprezentaci nastoupí, a byť i tři prohry v základní skupině ještě neberou naději na "čínské Nagano", tak ale narýsují složitější cestu k úspěchu. A především ještě víc psychicky srazí a zdeptají tým, jehož bídné výkony už v prosinci řešil výkonný výbor svazu a propíralo se možné Pešánovo odvolání.

Ano, znovu si můžeme po zápase proti Dánsku pomoct replikou z Marečku, podejte mi pero a říct, že "celkový obraz není samozřejmě růžový, ale že jsou tu už zárodky toho pozitivního. Třeba ta pěkná čtyřka z dusíku."

Zárodky by tu sice byly, jenže čtyřky v žákovské za mač proti Dánsku tuzemský hokej z bídy nevytáhnou.