KOMENTÁŘ: Česká bída. Budoucnost je světlejší, ale záblesk měl být vidět už teď

Hamburk (Od našeho zpravodaje) – Na hřišti zbyl jako jeden z posledních. Oči zabořené do trávníku, občas je zvedl na vyprazdňující se tribuny Volksparkstadionu. Prázdnota se rozpínala i v duši Vladimíra Coufala.

O pár desítek metrů dál smutně vykládal novinářům reprezentační kapitán a Coufalův kolega z West Hamu Tomáš Souček: „Mrzí mě to. Nevím, kolik ještě takových turnajů zažiju.“

Souček s Coufalem byli jedinými Čechy na turnaji, kteří pravidelně nastupují v základní sestavě (průměrného) týmu hrajícího jednu z pěti nejlepších lig v Evropě.

Lze ocenit zvedající se úroveň nejvyšší domácí soutěže a vzrůstající počet zástupců na Euru, ale tohle poměrně věcně vystihuje rozložení sil ve fotbalové Evropě.

A zázrak se nestal. Češi jen narazili do fotbalové reality. Možná až příliš tvrdě.

S takovým materiálem by stěží na Euru uspěl i Mourinho, Ancelotti nebo Guardiola.

Berte to jako fakt, který rozhodně není omluvou trenéra Haška, jenž má na nezdaru v Německu také podíl. Netrefil taktiku na Portugalce, sestavu na Turky jakbysmet. Proti Gruzíncům zase nevystihl moment, kdy je mělo v závěru dorazit kladivo jménem Chorý.

„Vypadli jsme proto, že jsme neporazili Gruzii,“ uznal i sám Hašek.

Posun měl být v českých silách. Tečka. Všechno dál by byl nečekaný nadplán. Po odeznění emocí neobstojí argument, že Čechům uškodili rozhodčí.

Končí se ostudně.

Jinak nelze hodnotit, když se Češi řadí na úroveň Albánie, Polska a Skotska. Nejhorších týmů turnaje, které ve skupinách získali jen bod.

Pouze v roce 2016 dopadla reprezentace pod trenérem Vrbou na Euru stejně špatně, ale tehdy ve skupině vyzvala silnější protivníky – Španělsko, Chorvatsko, Turecko.

Po osmi letech se scénář zopakoval. Prohra s Turky na závěr a šmahem domů.

Okolnosti se lišily. Čechům v Hamburku čelil rozklížený soupeř. Turkům se rozpadla obrana. Fandové jsou vysazení na trenéra Montellu. Turecký fotbal se hádá.

Jenže…

Rozhodla kvalita jednotlivců, o které už byla řeč. A nejen proti Turecku.

„V individuálních dovednostech jsme byli ve skupině asi nejhorší,“ hodnotil v České televizi i bývalý špičkový reprezentant Karel Poborský. „Je hezké si říkat, že máme smůlu, že máme třeba deset gólovek, ale když máme deset gólovek, smůla to není. To už nám chybí kvalita.“

A také přidal: „Asi by bylo špatně, kdybychom si začali lhát, že to neúspěch není.“

Na druhou stranu, jen naivní fanda mohl čekat, že se po výměně trenéra vzchopí zázračně tým, který do poslední chvíle válčí s Moldavskem o přímý postup na Euro.

Když se v Německu rozhlížíte po ostatních mančaftech, nemáte dojem, že Češi scházejí v osmifinále nespravedlivě. Bojovali, nestačilo to.

Koneckonců i nejhorší Albánci, Skotové a Poláci mají v TOP 5 ligách víc stabilně nastupujících frajerů než Češi.

Zklamání z vyřazení trochu mírní, že se nevyhořelo na turnaji s partou třicátníků a loučících se mazáků. Hašek vzal do Německa tým s nejnižších věkovým průměrem ze všech 24 trenérů.

Tým má perspektivu. Budoucnost, která se ale měla aspoň trochu zablesknout už v Německu. Nestalo se. Nezbývá doufat, že vrchol současné party teprve přijde.

Hašek za něj vytyčil mistrovství světa 2026.

Je nutné zmínit, že přímou vstupenku si zajistíte tím, že v kvalifikace předčíte protivníka srovnatelného s Portugalskem. V tuhle chvíli nepředstavitelné, že?

Je otázka, zda postačí víra v to, že mladý tým vyspěje, zlepší se a zase přinese českému fotbalu radost. Možná by bylo vhodnější změnit smýšlení a systém výchovy, aby zase přibylo českých opor ve špičkových zahraničních klubech.

Jenže to by bylo daleko pracnější.