Článek
Ne. Radost je krásná, možná je dokonce fajn mít pár dnů nasazené růžové brýle, ale zároveň nám nesmí „jedna" vydařená neděle zcela zakrýt mysl.
Český hokej totiž dál churaví.
Jedním zábalem teď sice na chvíli srazil horečku, ale zanedlouho už teplota zase vyskočí.
A jestli se ústředním hnacím mottem trenérů i hokejistů za medailí staly děti, které by úspěch ve velkém zase nasměroval k náborům, pak kruciální otázkou spíše je, zda u front malých zájemců umí hokej zapálit tu skutečnou lásku a zda z nich umí vychovat borce, pro něž medaile z mistrovství světa bude „samozřejmost", ne ojedinělou záležitostí.
A stejně jako Pešán nebyl v únoru osamoceným a hlavním viníkem zbídačeného stavu v tuzemskému hokeji, ani Jalonen teď není jediným lékařem, který ho může vzkřísit.
A už vůbec ne během tří měsíců i s cestou.
On ve Finsku jen zažehl naději na lepší časy v tom, že Čechům načrtne i vysvětlí systém, který považuje za úspěšný. Klíčovou roli ale stejně budou mít lidé ze svazu, aby zajistili provázanost mezi jednotlivými reprezentačními výběry (od U16 a až po seniorský tým) a aby i lidé z klubů těžili z Jalononevy otevřenosti a sdílení poznatků.
Tak jak to funguje u jiných hokejových velmocí.
Sám Jalonen to bere jako součást svého českého poslání, ale bez příjemců i zdravých oponentů je snaha o systémovou jednotnost a kontinuitu k ničemu. Že není sebestředným mužem, který je přesvědčen jen a jen o své pravdě, dokazují i dva klíčové momenty ze zápasu o bronz. Aby vystřídal o první přestávce brankáře, mu poradil trenér gólmanů Zdeněk Orct. A s tím, že by hru mohlo oživit prohození Pastrňáka s Blümelem, zase přišel asistent Martin Erat. Jalonen to netajil. Síla velkých trenérů totiž spočívá i v tom, že si nepotřebují připisovat nepatřiční zásluhy a že důvěřují ansámblu, který si vybrali.
Jalonen nechce bořit české zvyklosti, touží ale zdejší hokej obohacovat. Nicméně právě následující měsíce, ve kterých se navíc dočkáme inaugurace nového svazového prezidenta (polovina června), ukážou, jak moc je hnutí ochotno k zmiňované systémové proměně přistoupit.
Aby se to nescvrklo na zkratku, co nám bude kázat člověk, který na světovém šampionátu porazil „jen" Ameriku. A že tu není zase tak zle, když se na mistrovství procpali plejeři z extraligy, o jejíž kvalitě tak pochybujeme.
A podívejte na Švýcary či Švédy, jejichž ligy i systém výchovy vynášíme do nebes...
Jeden boj český hokej o víkendu vyhrál.
Teď ho čeká další, mnohem důležitější, aby Jalonenova vize nezůstala osamocena na ostrůvku jménem seniorská reprezentace.
Robert Sára
Sportovní žurnalistice se absolvent Masarykovy univerzity (obor historie–žurnalistika) věnuje od roku 1999. Zaměřuje se především na hokej, jako reportér se účastnil řady světových šampionátů. Rovněž pokrývá témata z motorsportu a sportovní politiky. Více než 20 let působil v MF DNES, v roce 2021 přešel do Sport.cz.