Článek
Když ta slova posloucháte, tak si pro jistotu diktafon pouštíte ještě jednou, jestli v anglické komunikaci finského trenéra a českých žurnalistů nezůstalo něco ztraceno v překladu, ale nikoliv. Takže jste možná sledovali jen jiný zápas.
Dost ironie, protože za těch 14 měsíců s trenérem Jalonenem je novinářům, a snad i veřejnosti jasné, že on v pozápasových hodnoceních prakticky nekritizuje a tým obecně chválí, což někdy vzbuzuje poměrně rozpaky. I jemu je ale dozajista zřejmé, že výkony i hra jeho borců během základní skupiny v lotyšské Rize tuze haprovaly. A že pokud příjezd do Tampere, kde téměř půlce týmu naskočí bronzové reminiscence z loňského tažení, nenabije celek zázračnou energií, tak bez zásadní proměny a vylepšení může být čtvrtfinále proti USA konečnou.
Co je nutné změnit? Jako první hráčům zmínit základní hokejové pravidlo, že se hraje 3x20 minut čistého času. Snad vyjma kontrolovaného duelu s Kazachstánem se totiž Češi ani v jednom mači nevyvarovali významných herních výpadků, v nichž jen bezbranně sledovali kolotoč soupeře. „Ve skupině jsme to mohli nějak přežít, ale teď nás čeká zápas, ve kterém se nám to nesmí stát. A pokud ano, je to průser," říká jadrně, ale o to výstižněji kapitán Roman Červenka.
Hluché pasáže jsou dost možná daní za to, jaký tým Češi na šampionátu mají. Je z drtivé části složen bez velkých hvězd a z mnoha hráčů, pro které je už samotná účast splněným snem. To není kritika, ale konstatování faktu. Mnozí plejeři skutečně hrají na svém limitu a i absence zkušeností prostě podobné výpadky přináší.
Klíčové tedy bude, aby se ve čtvrtfinále vydařil úvod, hráče pohltila euforie, která může rozdíly v hokejovém fortelu mezi hochy z extraligy a NHL smazat. Na druhou stranu Češi sází na týmovost, semknutí a bojovnost, což jsou všechno důležité atributy pro úspěch v play off. Zároveň potřebují ve čtvrtfinále trpělivost, držet se defenzívního systému a bořit tvořivost i rychlostní pojetí Američanů.
A co dál? V celé sezoně tým pod Jalonenovým vedením vykazuje v zápasech nízký počet střel. Ne, rozhodně neplatí, že čím víc budete pálit – zvlášť bezhlavě – tím jistojistě dáte víc branek, ale... Rány pomáhají k tlaku, závaru. Když k nim přidáte chození do předbrankového prostoru, kde to sice bolí, ale – jak s oblibou říkávají někteří trenéři – leží tam peníze, výrazně zvyšujete šanci na gól a celkový úspěch. „My víme, že nevyhrajeme zápas o tři čtyři góly. O to víc musíme bojovat a tlačit se do brány. Musíme dát hnusný gól, to mi u našeho týmu chybí," říká kupříkladu útočník Martin Kaut.
Problémem ale je, že se vyjma první formace ty další gólově příliš neprosazují. To přidává na čitelnosti českého týmu, a zvlášť silní soupeři, a jiní v v play off nejsou, umí jednu elitní lajnu dokonale pokrýt. Nabízí se vzpomínka na čtvrtfinále 2018, kdy Američané takto eliminovali trio Jaškin, Krejčí, Pastrňák. I sám Jalonen pravil: „Potřebujeme góly od ostatních."
Ale i to má logické příčiny, protože celek ztratil dva kreativní a bodové centry Chytila a Sedláka a časté personální změny v útocích souhře příliš nenahrávají. A když už to šlape, tak to zase brankově neseje jako například u „karlovarské" formace.
Góly „od ostatních" jsou i nutností, protože silné a chytré týmy, jako je na šampionátu Amerika, v takto vypjatém duelu nenabídnou soupeři zbůhdarma řadu přesilovek. Zvlášť když dobře vědí, že je to na turnaji silná česká zbraň.
A ještě něco. Útočník Kaut, jinak odchovanec Žďáru nad Sázavou, vzpomínal, jak moc sní taky získat pohár pro mistry světa, s kterým se v roce 2010 fotil na žďárském náměstí s místním triem Rolinek, Vampola, Koukal. Tehdy k triumfu výrazně dopomohla „zeď" jménem Tomáš Vokoun. Mimochodem coby kluk ho na chatě u dědečka a babičky prosil o podpis také jistý capart Karel Vejmelka. „On byl jeden z důvodů, proč jsem chtěl do brány," říká.
Teď tým nutně potřebuje, aby svého hrdinu v Tampere napodobil. Taky se proměnil v zeď a zase namotivoval jiného klučinu k chytání...
Robert Sára
Sportovní žurnalistice se absolvent Masarykovy univerzity (obor historie–žurnalistika) věnuje od roku 1999. Zaměřuje se především na hokej, jako reportér se účastnil řady světových šampionátů. Rovněž pokrývá témata z motorsportu a sportovní politiky. Více než 20 let působil v MF DNES, v roce 2021 přešel do Sport.cz.
