Hlavní obsah

GLOSÁŘ Z RIGY: Štěstí je tak krásná a přepychová věc, a proto zase čelem k nám

Žádní statistici na tribunách ani moderní čipy mu jeho „icetime" neměří, i tak je s lehkou nadsázkou Antonín Chochola na hokejovém mistrovství jedním z nejvytěžovanějších mužů české soupisky. Ne, nedává góly ani nebrání nájezdy soků, on coby týmový lékař kurýruje pochroumané hráče a snaží se hojit jejich šrámy. A bohužel teď jeho virtuální ordinace v Rize připomíná ty z českých špitálů, tedy čekárna je plná pacientů, protože se kabina nepříjemně mění v lazaret. A to je za námi v Lotyšsku sotva týden, další dva ještě čekají.

Foto: David Taneček, ČTK

Zraněný útočník Filip Chytil se drží za obličej v utkání s Kazachstánem.

Článek

Ten soupis pacientů, zvlášť přidala by se i samotná příprava před šampionátem, by byl dlouhý. Byl by na něm třeba i David Jiříček, který nakonec ani na turnaj kvůli zdraví neodjel, četli byste také jméno kapitána Romana Červenky, jenž musel vzhledem k poraněnému nosu a zubům hrát víc než týden v masce s celoobličejovým krytem, o kterém říkal, že je jak vězení.

A dokonce se ve vlastního pacienta proměnil i doktor Chochola, jinak ortoped z Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích, protože po zásahu pukem na čtvrtečním tréninku si musel sám před zrcadlem ránu sešít pár stehy. Což tedy laik považuje za kumšt.

Jenže všechny tyto strasti, zvlášť ty z úvodních zápasů MS, jsou pro reprezentaci velkými ranami. Zásoba útočníků se tenčí, a tak v pondělí půjdou do zápasu proti Lotyšsku všichni, kdo jsou zdraví. Nebo alespoň zdraví, protože kupříkladu Jiří Smejkal hraje se zlomenou čelistí a zadrátovaným chrupem, což je rovněž heroický výkon. Najednou se místo taktiky víc řeší zdravotní stav hráčů, byť se to snaží kouč Zábranský pojímat fatalisticky. „Je to hokej, zranění přicházejí, a tak to musíme brát. S tím se nedá bojovat," říkal v pondělí dopoledne.

Hokejové a obecně sportovní prostředí je ale také plné pověr a rituálů. Když Zábranský mluvil s novináři v neděli ráno, nechtěl se o zraněních téměř bavit, aby nepřivolal v zápase s Kazachstánem další. Nepovedlo se, a tak se jeho nadřízený Kari Jalonen po utkání v rozhovoru s novináři v mixzóně nečekaně točil. A následně vysvětloval: „Musíme štěstí otočit na naši stranu, nesmíme mu nastavovat záda. Musí se zase vrátit k nám."

Bude to ale stačit? Coby Fin ještě asi není úplným odborníkem přes českou kulturu, ale znáte to... „Co je štěstí? Muška jenom zlatá." A jiný klasik by přidal: „Štěstí je tak krásná a přepychová věc." A ke sportovnímu úspěchu ho nutně potřebujete.

Teď vážněji: Češi už mají plnou soupisku, na něm osm beků a 14 útočníků, nové brance nelze povolávat. I proto musí doufat, že proti Lotyšsku k dalšímu odstoupení v ofenzívě nedojde a že během následujících dvou volných dnů, k nimž lze připočíst i „přijatelné" mače proti Slovinsku a Norsku, se marodi dají před klíčovou fází turnaje do kupy. A pokud ne, existuje i varianta, že by některý z beků případně zaskočil v útoku, což se v minulosti na šampionátech při podobných krizových situacích dělo.

Ale kdo ví, třeba zafunguje Jalonenova otočka, smůla zmizí a štěstí se zase přilepí na český tým.

Robert Sára

Sportovní žurnalistice se absolvent Masarykovy univerzity (obor historie–žurnalistika) věnuje od roku 1999. Zaměřuje se především na hokej, jako reportér se účastnil řady světových šampionátů. Rovněž pokrývá témata z motorsportu a sportovní politiky. Více než 20 let působil v MF DNES, v roce 2021 přešel do Sport.cz.