Článek
„Po finále MOL Cupu se hodně řešila přítomnost policistů se psy v blízkosti hrací plochy během druhého poločasu. Údajně měli informace, že fanoušci Sparty chtějí vniknout na hřiště. Proto policii neodsuzuju, nevíme, co by se semlelo, kdyby tam nenakráčela. Když se totiž potom člověk dozví, že fanoušci napadli autobus, ve kterém se domnívali, že jede A-tým Sparty, možná se při utkání zabránilo něčemu většímu. Kdyby se něco událo a policie zůstala před stadionem, byla by za hlupáka. Problém není v policii, ale v něčem jiném. Vysvětlím v tomto glosáři.
Kdysi jsem prezentoval pojednání o praktickém dosahování cílů. Bodem číslo jedna v něm jsou diagnóza, analýza. Čím tvrdší a pravdivější, tím lepší. Myslím, že analýz a diagnóz směrem v souvislosti s českým fotbalem bylo hodně. Teď chci nabídnout bod číslo dvě, stanovování si základů stavby. A sice, co by se mělo dít na prvním místě.
Na Slovácku se stalo, co se stalo. V reakci na krok policie jsem se dočetl v jenom komentáři v nejmenovaném periodiku, že fanoušci dodávají fotbalu šmrnc. Ve své podstatě mě ta věta urazila. Nemůže být nic vzdálenějšího od profesionálního fotbalu.
Šmrnc fotbalu dodávají hráči, svými kousky, výkony. Nikoli fanoušci. Co zmiňovaná věta říká? Když se daří, dávají mu fanoušci šmrnc. Když se ale nedaří a vyvěšují transparenty, jsou najednou nepříjemným hmyzem?
Fanoušci jsou přece partner, zákazník, u nejlepších klubů na světě i jejich spolumajiteli. Jako příklad uvedu Real Madrid, Barcelonu, Bayern Mnichov. Malým příkladem v Česku je Bohemka, kterou před lety zachraňovali fanoušci. Byla tam energie, nadšení, klub se zvedl ode dna. Co čtu ale na internetových fórech jejich fanoušků, teď už vztah klub-fanoušci na takové úrovni není.
Moderní profesionální fotbal není postavený tak, že tady je klub, a tady jsou oni, fanoušci. Nýbrž tady jsme MY - hráči, majitelé i fanoušci. Ti mají vliv na spoustu věcí. Třeba fanoušci Barcelony nikdy nedopustí, aby jejich tým nehrál tiki-taku. Ti, co fandí Realu zase nedopustí, aby v mužstvu nebyl dostatečně technicky vybavený, vítězný typ. A příznivci Bayernu nepřipustí, aby měli na hřišti ulejváka.
Po finále MOL Cupu se přetřásali nejvíc příznivci Sparty. Kdybych byl jejím ředitelem a měl tu možnost, co prvního bych udělal? Prodal bych část klubu ve formě akcií fanouškům. A procenta navyšoval. Být majitelem Sparty Praha je prostě privilegium. Pokud se totiž bavím o fanoušcích, myslím teď obecně, dostávám se k opravdovým kořenům úspěšného moderního profifotbalu. Tady uvedu přiléhavý citát na české prostředí: Bez diváků a věrných fanoušků klubů nemůžeme mluvit o profesionálním fotbale, jak ho známe z vyspělých zemí.
Hráči přicházejí a odcházejí. Stejně tak trenéři, dokonce i majitelé. Víte, kdo jediný zůstává napořád? Fanoušci. Je potřeba vtahovat je do dění v klubech. Nepředáváte na ně jen jistá práva, ale i část zodpovědnosti za klub. Za jeho image, za atmosféru. Už to nejsou oni, ale MY. Jsem přesvědčený, že by zmizely hanlivé odporné pokřiky typu zkurvená Plzeň, smrt Spartě, jude Slavie.
Tuzemské prvoligové kluby by se měly starat o fanoušky ve svém regionu, kluby s nejvíce fanoušky Sparta se Slavií pak po celé republice. Stejně, jako se třeba Bayern stará o své fanoušky v Asii nebo v Americe. Říká se tomu urbanistika klubu. Když toto uděláme, vyšleme jasný signál, že na první místě se začínáme starat sami o sebe. A ne, že chceme natahovat ruku k městu, vládě, Evropské unii.
Proboha, chápete všichni, jaká ekonomická, politická a sportovní síla se skrývá ve fanoušcích? Majitelé klubů prostě musejí najít lidi, kteří takto začnou přemýšlet, a zaměstnat je. Možná vám jsou někteří lidé, kteří vědí, jak na to, nesympatičtí. Pokud se přes to ale nepřenesete a neoslovíte je, je s tebou amen, český fotbale."
Josef Csaplár
Josef Csaplár je český fotbalový kouč. Kromě trenérské kariéry působí ve fotbale i jako televizní komentátor a expert. Mezi fanoušky a médii zpopularizoval pojmy jako „Csaplárova past". Jeho největším trenérským úspěchem je zisk mistrovského titulu se Slovanem Liberec, kde působil spolu se zkušeným Ladislavem Škorpilem. Během trenérské kariéry vedl i Slavii, polský Plock, Žižkov, Příbram či třeba Al Ittihad v Emirátech. Pracoval i u reprezentace do 17 let, jeho zatím poslední ligovou štací bylo působení ve Zlíně.