Článek
Ne, marně byste v tuzemských luzích a hájích hledali většího hokejového smolaře. A když teď sledujete jeho aktuální příběh, jak byl v pondělí pozitivně testován na covid, musel národní tým před turnajem Channel One Cup opustit, aby další testy ukázaly, že je zdráv jako řípa, a tak se zase ve středu vrátil, už jen nechápavě kroutíte hlavou a usmíváte se.
Jako by byl tento usměvavý chlapík ve chvíli, kdy obleče dres se lvem, magnetem na trable a všemožné komplikace. Jeho soupis potíží totiž připomíná slavnou filmovou repliku „to máte písek, vápno, cement, cihly, tvárnice..."
V letech 2010 až 2016 se pětkrát rval do poslední chvíle o mistrovství světa, dvakrát dokonce na šampionát odjel (2010 a 2014), ovšem zůstal pouze sedět na tribuně, aniž byl napsán na soupisku. A tak není mistrem světa z Německa, ač tu byl...
Dočkal se nominace až na olympiádu v Koreji. Ale stejně se mi vybaví velmi emotivní rozhovor, který jsme s ním vedli v mixzóně olympijského stadionu. Jeho spoluhráči kráčeli na led k prvnímu tréninku v dějišti her, jemu se ale leskly v očích slzy, protože mu kvůli zranění z poslední přípravy zase velký turnaj utekl a chystal se na letadlo domů.
„Ptám se, proč já jsem takový smolař? Nechápu to. Nebrečím ani kvůli sobě, ale kvůli rodině, kamarádům."
Nicméně byl fatalista. Bral to tak, že co se má stát, stane se. „Pořád je to jenom sport, nejde o život. Před třemi měsíci se mi narodila krásná a nádherná dcera, tak mi to pánbůh třeba takhle vrátil."
Už se zdálo, že to byla jeho poslední šance na velkou reprezentační akci. Sám mluvil o svém konci v nároďáku, nechtěl dál svádět svůj donquijotský boj, než ho ale k návratu či spíše nevzdávání se přesvědčil synek i tehdejší klubový šéf Martin Straka. Jak už to ale v Gulašově případě chodí, stejně měl o šampionát v Bratislavě 2019 kvůli zranění přijít. Promeškal přípravu, turnaje se vzdal. Když ale týmu v prvních mačích haprovaly přesilovky, narychlo ho kouč Říha povolal a on v zápase proti Itálii prožil premiéru s gólem.
Pak ale jeho výkon i vinou dlouhé pauzy spíš uvadal.
A teď před něj trenér Pešán postavil novou výzvu. Chtěl, aby se porval o olympiádu v Pekingu, což podmínil účastí na dvou turnajích Euro Hockey Tour. O Karjalu ale kvůli zranění zase přišel, i proto ještě v neděli před srazem na Channel One Cup trenéry varoval: „Jsem obezřetný. Může se stát cokoliv." A v pondělí večer se dozvěděl, že byl pozitivně testován. Tým opustil, nicméně zašel si na kontrolní odběry, které ukázaly odlišný výsledek.
A tak příběh, který připomíná zamotané jihoamerické telenovely, jimž nevěříte, že mohou být skutečné, pokračuje a třeba přidá srdcervoucí tečku, jak to u podobných seriálů bývá.
Ne, netvrdím, že má Gulaš dveře na olympiádu rozražené dokořán, naopak zvlášť dorazí-li i frajeři z NHL, jsem u jeho nominace spíše pesimistou. Ovšem po všech těch útrapách si z čistě lidského hlediska nezaslouží, aby ony dveře zůstaly pro něj beznadějně zabouchnuty a je teď tuze fér, že smí na nadcházejícím turnaji vzít za kliku a pokusit se je otevřít.
Otevřou se?
Nebo zase dorazí „parťák" pech?
