Článek
Po necelých třech měsících Krejčíková slaví triumfální comeback. Pózuje s trofejemi za vyhrané turnaje v Tallinnu a v Ostravě, přijímá komplimenty od světové jedničky Igy Šwiatekové, vrací se do top 15.
Nic jiného, než tvrdou práci za tou proměnou nehledejte. Každodenní dřina s koučem Alešem Kartusem posouvá šestadvacetiletou tenistku znovu na dosah pozic, které si vydobyla loňským senzačním tažením za titulem na French Open.
Tříměsíční léčba zraněného lokte a herní trápení bylo pro Krejčíkovou zkouškou trpělivosti, Slýchávala kolem sebe, že průlomový rok 2021 v jejím podání byl anomálií, jaká už se nemůže zopakovat.
Ale tím se nenechala rozhodit. Kromě tréninkové lopoty získávala ztracenou jistotu vedle Kateřiny Siniakové ve čtyřhře. A postupně ji přenášela i do singlu. Pokud máte tak pevné herní základy jako vítězka z Roland Garros, je jen otázkou času, kdy do sebe strojek zase zacvakne.
Na otázku, jaké to bylo v Ostravě čelit servisu Američanky Parksové, který dosahoval rychlosti skoro dvou set kilometrů v hodině, odpověděla Krejčíková suše: „Kyrgios na mě servíroval 220." I zkušenosti z mixu hrají podstatnou roli.
Na tenisový ‚gesamtkunstwerk' nejlepší české hráčky se v Ostravě krásně koukalo. Údery měly patřičnou délku, fantasticky returnovala, sypala vítězné forhendy, neztrácela trpělivost ve vypjatých momentech, fyzicky na tom byla lépe než soupeřky. A když bylo třeba, pomohla si esíčkem.
Z česko-polské vřavy finálového zápasu s první hráčkou světa vyšla Krejčíková jako znovuzrozená šampionka.
„Patřím mezi top hráčky," prohlásila vítězka. Tomu se nedá oponovat.