Hlavní obsah

GLOSA: Wimbledonský krok ze stínu. Krejčíková už se pozornosti domáhat nemusí

Loni v březnu na turnaji v Miami se Barbora Krejčíková dožadovala pozornosti. Nechtěla být opomíjena ve srovnání s nejlepšími tenistkami současnosti Igou Šwiatekovou, Arynou Sabalenkovou či Jelenou Rybakinovou. Po 17 měsících osmadvacetiletá Češka vystoupila z jejich stínu díky Wimbledonu.

Foto: Kirsty Wigglesworth, ČTK/AP

Česká tenistka Barbora Krejčíková s trofejí pro vítězku Wimbledonu

Článek

Osm posledních grandslamů na trávě má osm různých vítězek dvouhry. Vítěz Davis Cupu z roku 1980 Tomáš Šmíd říká s lehkým despektem, že „v ženském tenise je možné úplně všechno“. Ale není tahle nepředvídatelnost v něčem zábavnější než souboje mužů, kde na velké trofeje nakonec vždycky dosáhne jen pár jmen? Obzvlášť, když zazáří Češky…

Loni takhle jako nenasazená zasvítila Markéta Vondroušová, letošní triumfální marš Krejčíkové by tipovali tak možná rodinní příslušníci. Vítězka French Open 2021 měla za sebou bídnou antukovou sezonu, v níž nevyhrála jediný zápas. V generálce na Wimbledon v Eastbourne vypadla v prvním kole. A tahle hráčka ovládne za dva týdny grandslam na trávě? To jako vážně?

Cesty tenisových osudů jsou ale nevyzpytatelné. Někdy stačí jeden ubojovaný zápas a ztracená jistota je zpět. Krejčíková měla to štěstí, že ho vyhrála v prvním kole s Veronikou Kuděrmetovovou. Po prohraném servisu za stavu 5:5 ve třetím setu měla pozdější šampionka nahnáno, ale za 3 hodiny a 19 minut nakonec Rusku zlomila. A pak už ji nezastavil nikdo, ani v semifinále Rybakinová, se kterou má teď mimochodem bilanci 3:0.

Krejčíková si toho za poslední rok prožila víc než dost. Bojovala se zdravotními problémy, musela překousnout rozchod s deblovou spoluhráčkou Kateřinou Siniakovou, který sama neiniciovala. Mnohokrát se už napsalo, že neprozřetelně vyhodila kouče Aleše Kartuse, s nímž slavila první grandslamový titul v Paříži.

Bývalý univerzitní hráč Pavel Motl je považován spíš za sparingpartnera a kamaráda, který Krejčíkovou doprovází na turnajích. S jeho pomocí si však cílevědomá tenistka vydobyla místo mezi legendami na wimbledonské stěně slávy, kde nechybí ani jméno její předčasně zesnulé trenérky Jany Novotné, vítězky z roku 1998.

O Krejčíkové se po Wimbledonu může zase mluvit jako o šampionce a zároveň i hráčce z top 10, což je vždycky fajn. Navíc se posunula mezi osmičku nejlepších tenistek sezony pro Turnaj mistryň. Do společnosti Šwiatekové, Sabalenkové, Rybakinové, kam chtěla tak patřit. Teď už se ale pozornosti domáhat nemusí. Zaslouženě si ji získala.