Článek
Příběh Kušeje je známý. V rozletu, kdy v teenagerovském věku podepsal profesionální smlouvu s Drážďany, ho přibrzdila hlava. Víc než fotbal řešil barvu vlasů a aut, a tak se postupně ocitl ve druholigovém Ústí nad Labem a byl rád za pár desítek tisíc korun měsíčně.
S výjimečnými hráči je ve fotbalové kabině leckdy potíž. Nebývají týmoví, hrají si jakoby vlastní ligu. Díky mimořádným schopnostem to svým mužstvům na hřišti vracejí góly, asistencemi. Pokud je tedy jejich hlava nastavena do pozitivna. V opačném případě jsou, v nadsázce, na zabití.
Ve své kariéře jsem takového hráče zažil. Jirku Štajnera, se kterým jsem měl tu čest působit v Liberci. Kolikrát jsem mu spílal, když namísto přihrávky zkoušel projít přes tři protihráče na metru čtverečním. Zákonitě o míč přišel a já musel mazat 70 metrů zpátky. Jenže vzápětí předvedl fantastickou akci a dal gól.
„K výjimečným hráčům musí trenér přistupovat jinak než k ostatním. Nad některými věcmi musí prostě přimhouřit oči. Ti kluci musejí cítit volnost, důvěru. Pak vám to na hřišti díky svému umu vrátí,“ říkával tehdy v Liberci trenér Josef Csaplár.
Kušej mi Štajnera v lecčems připomíná. Geniálním fotbalovým myšlením i povahou. Svým způsobem se tedy jeho angažování může zdát od Slavie jako risk. Není tomu úplně dávno, kdy se červenobílí rozloučili ne zrovna v dobrém s útočníkem Janem Kuchtou, který s podobně složitou povahou u některých členů realizačního týmu narazil.
Pokud však Trpišovský a spol. Kušeje zvládnou, třiašedesátimilionová investice se Slavii vyplatí. Navíc – 24letý borec si už pád zažil, ví, co obnáší. Zprávy z Boleslavi mluví o tom, že se v posledních měsících změnil, má to v hlavě srovnané, je nesmírně cílevědomý. Ano, jen hlupák chybu opakuje.
