Článek
Stěží ho najít. Respektive pokud budeme upřímní, najít ho vlastně ani nelze. Šlo jen o splněnou povinnost. Nic víc. Pokud někdo tvrdí opak, lže si do kapsy. V případě střetů s takovými soupeři totiž neobstojí klišé, že fotbalový svět se vyrovnává.
Faeřané, byť vzestup v posledních letech zaznamenali, jsou pořád outsidery. A o Gibraltaru se nemá smysl ani bavit. Mix hráčů z elitních klubů gibraltarské ligy, která má úroveň pražského přeboru, a akvizic z nižších anglických soutěží, vyhlíží na mezinárodní scéně, slušně řečeno, nepatřičně.
U někoho Gibraltar vzbuzuje soucit, na někoho působí naopak až směšně. Obě varianty jsou namístě. Vždyť jak může takový tým obstojně konkurovat a nebýt za otloukánka, když na trávníku v jeho dresu běhá hráč ze sedmé anglické ligy? Tedy jakési obdoby české B třídy?
Zápasy s Faerskými ostrovy a Gibraltarem byly naprosto atypické, specifické. Nemá žádný smysl dělat z nich jakékoli závěry. Situace, v nichž se čeští hráči v těchto utkáních objevili, v „normálních“ zápasech neřeší.
Duely s Faeřany a Gibraltarem vlastně jen potvrdily, že současný tuzemský fotbal je všechno jiné než kreativní. Vzhledem ke slabé kvalitě protivníků se Češi dostali k mnoha ofenzivním akcím, na finální přihrávku měli kolikrát luxusní čas, nikdo na ně nevytvářel tlak. Přesto vyřešili zdárně jen pár procent z nich.
Na rozdíl od evropské kvalifikace, v té světové je důležitým parametrem skóre. Rozhoduje v případě shodného počtu bodů. Češi rozjeli kvalifikaci bez zaváhání, mají šest bodů. Góly ale můžou sakra chybět…
