Článek
Předposlední srpnová neděle byla pro fotbalové Španělsko historická: ženská reprezentace poprvé vyhrála mistrovství světa. Jenže slavný milník ještě ten večer pošlapal paradoxně jeden z těch, jenž z něj mohl dost vytěžit. Dojemnou španělskou jízdu za zlatem z veřejného prostoru vymazal Rubialesův polibek na rty záložnice Jenni Hermosové, kterou si šéf navíc přidržoval oběma rukama.
Omluva pro buranské chování po vyhraném finále neexistovala, jako polehčující okolnost by se nedala uznat ani viditelná předsedova euforie. Rubiales musel dobře vědět, co bude následovat. Měl v sobě zhruba tolik taktu jako ženich, jenž se zkraje svatební noci rozloučí s nevěstou a rozverně odkráčí do veřejného domu.
Rubiales tvrdil, že pusa byla chtěná z obou stran, ovšem pak mu přitížila nejen tahle věta Hermosové: „Cítila jsem se zranitelná a jako oběť impulzivního, sexistického a nemístného jednání, ke kterému jsem nedala souhlas.“
Po moci touží kdekdo, ale ne každý s ní umí správně zacházet. Rubiales se bránil floskulí, že se stal obětí „mediálního a politického lynče“, přitom měl všechno ve svých rukách. Kdyby rezignoval o dost dřív než tři týdny po vypuknutí skandálu, mohl se loučit jakž takž důstojně. Místo, aby se včas stáhl a dal se na pokání, silácky vyhrožoval Hermosové soudem. Mimochodem, škraloup měla i UEFA, Rubiales byl viceprezidentem výkonného výboru.
Z jeho lpění na funkcích se brzy stal trapas. Zvětšoval se úměrně s tím, jak slábnoucímu bossovi přibývali nepřátelé. Disciplinární řízení s ním rozjela FIFA i španělský svaz, který ho odstavil od reálného vlivu. Reprezentantky pohrozily, že neoblečou národní dres, dokud bude Rubiales ve funkci. Postavili se proti němu vlivní politici, regionální svazy či mužská reprezentace v čele s kapitánem Álvarem Moratou: „Rubiales nedostál pověsti instituce, kterou reprezentuje.“ Španělská prokuratura ho obvinila ze sexuálního napadení a nátlaku, u soudu má poprvé mluvit v pátek.
Demisi, která znamenala velkou satisfakci nejen pro španělské mistryně světa, Rubiales oznámil ve chvíli, kdy už byl dávno zahnaný do kouta a bez spojenců. Přitom stačilo tak málo. Levou ruku volně spustit podél těla a pravou vložit do natažené dlaně Hermosové: „Gratuluju. Celá země je na vás hrdá, Jenni.“ Bez líbání.
