Článek
Při jeho nástupní řeči se spoluhráči smíchy popadali za břicha. „Dobrý den. Já jsem Jan Kuchta. Jsem z Prahy, jsem ze Slavie a jsem fotbalista. Mám přítelkyni. Staronovou, vrátil jsem se k ní, křestní jméno Bára."
Tak se útočník představil na prvním tréninku před zápasy kvalifikace mistrovství světa s Walesem a Běloruskem. Málokoho by tehdy napadlo, jak rychle se v národním týmu pasuje na jednoho z lídrů, s nímž si ani Španělé nebudou vědět rady.
Talent měl vždycky, ale to další... Z Edenu vyrážel po hostováních, nikde dlouho nevydržel. Kromě cenných fotbalových vlastností a nesmírné pracovitosti na trávníku, ať už s míčem na noze, tak především bez něj, se prezentoval také atributy, kterými si škodil. Výstřelky a nesmyslné karty k němu patřily stejně jako jeho netradiční koníček, chov hospodářských zvířat. Slepic tedy především.
„Je mi jasné, že jsem rarita. Ale nestydím se, péče o zvířata je pro mě zábava i skvělý relax. Když sedím u slepic, zapomenu na starosti, na tlak, vyčistím si hlavu. Baví mě to," usmívá se.
Ještě do Slavie se každopádně natrvalo vracel s pověstí těžko zvladatelného rebela.
„Měl by si všechno ujasnit v hlavě," vyzýval ho trenér Jindřich Trpišovský.
Stalo se. Za sezonu 2020/21 se podělil se sparťanem Hložkem o titul ligového krále střelců. Na podzim zářil dál, a když pak v zimě odešel do Lokomotivu Moskva, sešívaní jeho ztrátu zaplatili ztrátou mistrovského titulu.
Stejně však překvapuje, v jakém stylu zastupuje absentujícího kanonýra Schicka.
„Kuchta atakuje, presuje, akce dohrává. Góly dává z dorážek, což je všechno fyzicky hodně náročné. Ale má i technické předpoklady a umí dávat krásné góly, což proti Španělům dokázal. Přál bych mu, aby se mu povedl přestup do některé top ligy, ukazuje svými výkony, že na to má," chválí hrdinu asistent trenéra Jiří Chytrý.
Kuchta už snad opravdu dospěl. V Rusku se o sebe musel postarat v těžké době, nejspíš mu pomohla i nedávná svatba.
Trenér Jaroslav Šilhavý si může mnout ruce. Až se uzdraví kanonýr Schick, může postavit Kuchtu vedle něj a budou týrat soupeře ve dvou.
Po svém zmoudření má exslávista jiný problém. Angažmá v zemi, která je válečným agresorem. Proto mu všichni přejí, aby se v Lize národů předvedl - a nemusel se do Ruska vracet.
Pomoc je oboustranná, mužstvo z ní profituje. Pracant Kuchta maká pro tým, dává góly. A spoluhráči, kteří o jeho složité klubové situaci dobře vědí, mu zase vytvářejí maximální servis, aby zazářil a oslovil některé zájemce z předních západních lig.
Na hřišti září, ani ze Španělů si nedělá vrásky. Únik z Ruska však půl roku po lukrativním přestupu může být mnohem větší problém...