GLOSA: Tvrdý flastr za rasistické gesto. Hrabíka teď nejspíš nevykoupí ani rychlé pokání

Že bez jediné námitky trest přijal a že jeho následné prohlášení je plné pokání, v němž se objevují slova jako "hanba a omezenost", má - snad vedle upřímného úmyslu - i zcela logický a pragmatický záměr. Nemá cenu si nic namlouvat, ale hokejistů typu Hrabíka si může klub San Jose Barracuda lusknutím prstů vytáhnout dalších deset patnáct.

Bez projevení lítosti, rychlého uznání viny by se mohl šmahem pakovat a jeho zámořská kariéra by se v mžiku rozplynula. Nicméně ani teď před sebou nemá v Americe zřejmě nikterak zářivou budoucnost, vlastně spíš poměrně temnou, protože nálepky hráče s rasistickým průšvihem se nejspíš nezbaví, ani když "školící program o rasismu a inkluzi", jehož absolvování je součást vykoupení se z hříchů, dokončí na výbornou.

Tak to prostě je, protože byznys, v němž se na jedno místo tlačí řada dalších, podobné úlety neodpouští. Čehož je příkladem třeba brankář Patrik Bartošák, jenž před sedmi lety čelil obvinění z domácího násilí. A kát se třeba musel i v době své největší slávy veřejně prospěšnými pracemi za rychlou jízdu v opilosti také Dominik Hašek, jenž teď nabízí Hrabíkovi schůzku.

Ano, v českém prostoru se může zdát, že trest na 30 zápasů je ve srovnání s tvrdými fauly či dopingem až drakonický, nebývale exemplární. Že je Amerika přespříliš hyperkorektní, jenže i případ fotbalisty Kúdely nás už naučil, že na jakékoliv projevy, které i jen zavání rasismem, jsou na západ od nás tuze hákliví. Že je za ně automaticky dávána vyšší trestní "sazba" a že zvlášť, když byl na základě videa a fotografií Hrabík "chycen" při činu, to odnese. Je to dáno historií i aktuální náladou společnosti.

Ale to nemá být věc, za kterou si zaslouží litovat, protože je vždy nutné respektovat a ctít zákony, zvyklosti i pravidla země, kde jsem a ve které si vydělávám. Hrabík to ví, neboť není žádným neználkem, který by najednou objevoval "nástrahy" Ameriky, ale za Atlantikem hraje čtyři roky. A omluvou nemá být ani to, že při zápase prostě chlapům nějaká ostřejší slova ujedou, protože jsou věci, které se zkrátka nedělají a z úst nevypouští.

Tečka.

Jen v něčem je třeba Hrabíkovi vyjádřit respekt. Že nekličkoval, postavil se k trestu jako chlap a i jeho prohlášení zní - byť dost možná vzešlo z pera klubového profesionála - tak, jak byste v podobné chvíli čekali. Ne vždy umí (nejen) sportovci svým průšvihům čelit.

Teď je otázka, jestli je to dost na to, aby mu Amerika dala přes všechny kajícné skutky druhou šanci, či jeho kariéře pomůže ve 22 letech jen přesun zpět do (nezápadní) Evropy.