Článek
Však i on sám v Malmö přiznal: „Pro mě byl tento turnaj každopádně prospěšný v tom, že jsem tady tyhle kluky viděl hrát. Společně si to vyhodnotíme a budeme vědět zase o něco více v otázce toho, koho si můžeme napsat na seznam a kdo tak bude bojovat o místo v týmu pro mistrovství světa."
Kdo by to mohl být? Nejvýraznější personou byl bezesporu brankář Aleš Stezka. Potvrdil fazónu z Vítkovic, působil sebevědomě a vlastně rozšířil portfolio gólmanů z evropských soutěží (Hrubec, Langhamer, Will), které Jalonen a spol. mají k dispozici. Klíčové ale je, aby měl tým na světovém šampionátu brankáře, který ustojí tlak této akce, a především aby výborné výkony zvládal předvádět na turnaji opakovaně, což se v minulosti ne vždy dařilo.
Solidní comeback zažil Kovář, svou pozici rovněž potvrdili útočníci Chlapík, Flek či Černoch, kteří se pro Jalonena v poslední době stali nepostradatelnými muži. Pro ně navíc může hrát fakt, že pokud jejich kluby v závěru sezony nepolije zázračná živá voda, budou záhy volní a mohou pod Jalonenem absolvovat celou dubnovou přípravu na MS. A to je mnohdy zásadní výhoda při finální nominaci.
Právě tento aspekt by mohl přinést potíže při skládání obrany. Protože ti nejlepší kandidáti z extraligy jsou koncentrováni v Pardubicích a Spartě. A pokud by tyto týmy došly do extraligového finále, byli by borci (Košťálek, Dvořák, Němeček, Jandus, Kempný, Musil...) volní až „last minute".
Stejné to může být i v případě pardubického útočníka Adama Musila, který v Malmö prokázal leccos z holíkovské nátury...
Co je ale po švédské zastávce EHT zásadním mementem, je počet šancí. Ano, Jalonenův styl, který už rok vtiskává reprezentaci, nikdy nebude založený na nějaké bezhlavé kanonádě se spoustou střel z všelijakých pozic. Nicméně na dosavadních třech akcích sezony má tým průměr sotva 20 střel na zápas, což je mizerné číslo, zvlášť když ho kalí „úlet" v podobě 36 ran z duelu Švýcarských her proti Švédsku. Paradoxem pak je, že skončil porážkou 0:4.
Teď v Malmö ta střelecká opatrnost byla do očí bijící a svým způsobem ji symbolizuje útočník Lakatoš, jenž byl do reprezentace povolán, aby právě ukázal svou tvrdou ránu. Místo toho v sobotu ve slibných palebných pozicích jen nahrával, v neděli pak už nehrál vůbec. „Je to prosté – když nevystřelíte, nemůžete skórovat," prohlásil Jalonen, což jsou vlastně úsměvná až cimrmanovská slova, která nelze zpochybnit. „Musíme střílet víc, a to se týká obránců i útočníků."
Český Libor Zábranský (vlevo) v souboji se švýcarským Fabricem Herzogem na Švédských hokejových hrách.
To defenzivní pojetí i skutečnost, že po sobotním debaklu působil v neděli celek bez energie, výrazně ovlivňuje vnímání české reprezentace. Nemá cenu si nalhávat, že poslední vystoupení jsou pro diváka příliš atraktivní podívanou. „Když ale dáme jeden gól a na konci si budeme řvát v kabině vítězný pokřik, proč ne," namítá útočník Jakub Flek.
Má dozajista pravdu, ale pořád jde o turnaje, kde výsledky nejsou alfou a omegou, protože klíčový je proces. A kousek té krásy namísto urputného pachtění za těsnou výhrou by mu snad i slušelo. Ovšem je-li to daň za to, že v květnu bude hokejový národ slavit medaili z mistrovství světa, bude si pochvalovat účelnou hru, asi divák svou současnou „oběť" přetrpí.
Robert Sára
Sportovní žurnalistice se absolvent Masarykovy univerzity (obor historie–žurnalistika) věnuje od roku 1999. Zaměřuje se především na hokej, jako reportér se účastnil řady světových šampionátů. Rovněž pokrývá témata z motorsportu a sportovní politiky. Více než 20 let působil v MF DNES, v roce 2021 přešel do Sport.cz.
