GLOSA: Svobodova medvědí služba. Ale proč od sportovců čekat, že budou jednotní?

Diskuze pod články i na sociálních sítích se plnily příspěvky od adorace olympijského vítěze v moderním pětiboji, že je konečně někým, kdo se nebojí říct svůj názor, po urážky, jak může někdo relativizovat zvěrstva ruských vojáků na Ukrajině. Společnost je rozdělená, debaty vyostřené. A není důvod očekávat, že mezi sportovci bude převládat jediný názorový proud.

Však i u nich platí, že každý vychází z jiných podmínek, někdo z nich má v hlavě jen branky, body a sekundy, další se vedle sportovní kariéry úspěšně věnují vzdělání. A tak nemůže být překvapením, že ani výsledky hlasování o účasti ruských a běloruských sportovců v olympijských soutěžích nepřineslo jednoznačné výsledky, i když pro jejich start bez dalších podmínek se vyslovilo minimum hlasujících.

I Svobodou vzývané krédo, že by politika do sportu neměla patřit, je už dávno neuskutečnitelným ideálem. Sport není a nemůže být činností izolovanou od ostatních vlivů, současné diskuze o tom, zda Rusové a Bělorusové smějí sportovat na mezinárodní scéně, jsou ostatně rovněž politickým tématem.

Velká část oslovených českých sportovců se k němu nechce veřejně vyjadřovat. Ať už se odvolávají na to, že jako zaměstnanci rezortního centra nesmějí, nebo si to nechtějí rozházet u žádné části polarizované veřejnosti, nebo jim je to zkrátka šumák.

Je to jejich plné právo, na nepříjemné otázky pochopitelně nemusí odpovídat. Ale pak je tu skupina sportovců, která se nebojí jít s názorem na veřejnost a obhajovat ho. I s vědomím, že se dočkají spousty „hatů“, jak se teď kritice říká.

„Mnoho z nás si rádo užije slávu, pozornost a všechno možné, ale pak se snaží zříct odpovědnosti, když přijde na těžší nebo složitější témata a rozhodnutí,“ napsal mi jeden ze sportovců.

I Svobodovo vystoupení v České televizi by mohlo působit jako vyjádření pohledu, který se odlišuje od toho, jaký prezentují ostatní sportovci ochotní se vyjadřovat. Byť zejména zpochybňování rezoluce označující Rusko za agresora řadu z nich oprávněně vytočilo.

Jenže v dalších reakcích se Svoboda motal jako nezbedný čínský kůň Chun-chun, jenž ho zřejmě o olympijské zlato připravil už v Pekingu. Ať už na sociálních sítích, nebo v rozhovoru pro Seznam Zprávy, kde otázku moderátorky ČT označil za past, do které se nechal vlákat… A tak nikdo vlastně neví, jaký vlastně je jeho názor.

David Svoboda má za roky, kdy své sportovní úspěchy dokázal prodat i v šoubyznysu, s vyjadřováním na kameru dost zkušeností a pokud byl zvolen šéfem českých sportovců, měl by být připraven komunikovat ve veřejném prostoru a za svá vyjádření nést zodpovědnost. Takto totiž svým vystoupením a následnými reakcemi učinil českým sportovcům a jejich vnímání veřejností medvědí službu.