Článek
Před pár měsíci slavil I. ČLTK 130 let od svého vzniku a jeho členky mu gratulovaly fantastickými úspěchy: Karolína Muchová postupem do finále Roland Garros, Markéta Vondroušová dokonce wimbledonským triumfem. Kontinuita se štvanickými generacemi, které reprezentovali Jaroslav Drobný, Jan Kodeš nebo Jiří Hřebec, se nepřetrhla a pokračuje dál.
O to víc byli na Štvanici v šoku, když se dozvěděli, jaké plány se rodí v hlavách místních hlavounů. Představte si rozhovor manažera Vladislava Šavrdy s některým z kolegů ze slavných evropských tenisových klubů. „Tak jak se ty poslední úspěchy u vás promítly?“ mohl by se klidně zeptat někdo z All England Clubu nebo z Real Club de Tennis Barcelona. A Šavrdova odpověď by zněla: „Chtějí nám sebrat sedm ze 16 kurtů, hřiště na kondiční přípravu a omezit dopravu k areálu.“
Není divu, že se panenky protočily i wimbledonské šampionce. „Ty návrhy, aby tu nic nebylo, jsou mimo. A aby sem nemohla auta, kterými rodiče vozí děti na tréninky? Doufám, že to tak nebude,“ pravila rázně Vondroušová.
Představa, že se tenisu chtivé šestileté děti budou za každého počasí tahat s tréninkovými bágly tramvají přes celou Prahu, zavání dobami, které už minuly. Tyhle časy ale připomínají i aktuální snahy redukovat prostor pro nejúspěšnější český sport.
Jen pár stovek metrů od tenisového areálu se přitom nacházelo další památné místo. Na ploše bývalého zimního stadionu Štvanice, kde v roce 1947 slavilo Československo titul mistrů světa v hokeji a jenž byl připomínkou generace, kterou chtěli komunisté vymazat z historie, roste po zbourání objektu (2011) jen plevel.
Současní šiřitelé dobra chtějí mít na místě tenisových kurtů stromy a keře. Ve výsledku to ale může znamenat zase jen spoušť.
