Článek
Odpověď leží někde mezi. Západočeši zahráli takticky výtečně, po přestávce měli herně navrch. Na soupeře byli od trenéra Miroslava Koubka výtečně takticky připraveni. Slavii ale neválcovali tolik, aby předvedla v Doosan Aréně tak zoufale málo. Respektive, aby předvedla málo v obou šestnáctkách. Tedy v prostorech, kde se zápasy rozhodují.
V té útočné byli červenobílí jaloví, nebyli ochotní schytat i nějakou tu ránu. Výsledek? Nevytvořili si ani jednu šanci. Ve vlastním velkém vápně byli pro změnu nedůslední. Viz vítězná trefa domácího záložníka Pavla Šulce, který pálil nikým nekrytý z voleje ze sedmi metrů. Stoper Ogbu ho sledoval z úctyhodné vzdálenosti.
„Nebyli jsme hladoví. Náš styl byl naopak profesorský a pomalý,“ zlobil se trenér Jindřich Trpišovský. Oprávněně. Oproti žhaveným a emočně rozjetým viktoriánům vyhlíželi jeho svěřenci bezkrevně, bez drajvu. Byli studení jako řádně vychlazená plzeň z nedalekého pivovaru. Snad jen vyjma úvodní dvacetiminutovky. Jinak z nich čišelo, že si na Plzeň moc nevěří.
Jak je možné, že mužstvo, které hraje o titul, zaostane v agresivitě a pohyblivosti za týmem, který měl v nohách čtvrteční úvodní čtvrtfinále Konferenční ligy proti Fiorentině? Jednoduše. Sešívaným nešla „hlava“, nebyli v zápase.
Z kabiny hostů, která v Doosan Aréně sousedí s tiskovým centrem, se po utkání ozývaly ostré výměny názorů. Emoce slávistů tam plály víc než na trávníku. Pokud je s sebou nevezmou zpátky na hřiště, zůstanou potřetí v řadě bez titulu.