Článek
I když… Soudě podle některých diskusí se ale vítězové některým lidem ukotveným v minulosti stejně nezavděčili. Rejpalové by raději viděli třídenní klání a utkání hraná na tři vítězné sety, jako tomu bylo předchozích sto let. Jenže ta doba už je pryč. Tak alespoň si postěžovat, že konkurence nenasadila své nejlepší hráče. Ale co na tom, že domácí postrádali svého šampiona Carlose Alcaraze, nebo že tenisový genius Novak Djokovič nastoupil jen v deblu? Mají se snad Češi omlouvat, že k soutěži přistoupili naprosto seriózně?
„Davis Cup je nám drahocenný,“ pravil jednadvacetiletý lídr Jiří Lehečka, vedle kterého v týmovém klání znovu zabodoval o rok starší Tomáš Macháč. Zaskvěl se i osmnáctiletý debutant Jakub Menšík a o deset let starší deblista Adam Pavlásek si po boku omladiny vylepšoval svou daviscupovou bilanci.
Už po únorové vítězné baráži v Portugalsku se v české šatně debatovalo o tom, že je potřeba vyhmátnout tep doby a využít možnosti, jakou perspektivní sestava skýtá. Po losu se sice zdály šance Navrátilova mladičkého ansámblu minimální, ale stačilo, aby odřekl Alcaraz, a Češi ožili. Nejdřív opatrně, pak už čím dál hlasitěji začali říkat, že jedou dobýt Valencii.
A pak už chodily jen samé dobré zprávy. Macháč zacvičil se španělskou dvojkou a udal tón. Lehečka za tři zápasy jedniček neztratil ani set. Předchozích devět porážek v deblu je po čtyřhrách ve Valencii zapomenuto. A Menšíkův debut v singlu? Kapitán Navrátil se občas musel až smát, když viděl, jaké kapky od teenagera dostává ostřílený Lajovič.
Na stěně své daviscupové šatny mají Češi nápis ‚My tu mísu stejně vyhrajem‘. Teď už tenhle pokřik, který po Tomáši Berdychovi a Radku Štěpánkovi zdědila nová tenisová generace, nezní vůbec troufale. Za dva měsíce v Malaze to třeba ještě vyjít nemusí. Ale kdo ví. Zase totiž máme hráče, kteří pro úspěch udělají první poslední.
