Článek
I kovaní sparťani se teď musejí obávat, že hymnu Champions League na Letné neuslyší dvacátý rok v řadě. Nalijme si čistého vína: Sparta roli favorita nezvládla. Byla nervózní, nesourodá, křehká. Bez drajvu, bez potřebných emocí. Ty přišly až v závěrečných dvaceti minutách, což je málo.
Trenér Lars Friis netrefil základní sestavu. Nástupci Briana Priskeho nevyšla ani sázka na Qazima Laciho jako zaskakujícího kapitána za zraněného Filipa Panáka. Albánského záložníka páska evidentně svazovala. Na trávníku se choval nepřirozeně, dusil v sobě emoce, které k němu patří. Bez nich je poloviční.
Postrádá však smysl kritizovat konkrétní hráče. Například poukazovat na neviditelného útočníka Jana Kuchtu. Zápas totiž nevyšel celému týmu. Kuchta běhal, nabízel se jako obvykle. Jenže nedostal pořádnou přihrávku. Letenští zkrátka neladili celkově. Pokud ve fungujícím soukolí zahapruje jedna, dvě součástky, správně nastavený stroj je utáhne. Nikoli však v případě, kdy zlobí všechny.
Pražané ale haprovali i po taktické stránce. Během obranné fáze měli občas takzvané dlouhé hřiště - hráči byli daleko od sebe, rozeseti po celém trávníku. Soupeři tím dali nečekaný dárek, hráči FCSB měli při útočných akcích luxusní prostor a čas.
Kouč Friis se po utkání na nic nevymlouval. Sympaticky přiznal, že Sparta nebyla v úterý večer ve své kůži. „Na Ligu mistrů tohle nestačí. Jestli chceme jít dál, musí se zlepšit celé mužstvo,“ uvedl Friis. Tyto věty musí do svých svěřenců hustit celý týden. Jinak bude po odvetě v Bukurešti ve sparťanské kabině smutno.
