GLOSA: Slavia upřímně věří, ale Lille je jinde. Těžší cestu si zvolila už na jaře

Valenciennes (Od našeho zpravodaje) - Odhodlání bylo nefalšované, ač měl za sebou zápas, jaký ještě ve Slavii nezažil.

Opakovaně tým držel. Mrskal sebou, až měl ruku od vápna a stulpny od hlíny. Při rozehrávce ho soupeři honili jako chrti - nebo spíš dogy, kterak se Lille přezdívá.

Přesto Kinský věřil, že odveta bude vypadat jinak.

Mladý gólman je nejnovější doplněk týmu, který už v Evropě uhrál bezvadné výsledky.

Vždyť taky o chlup starší a znalejší spoluhráč z obrany David Zima neméně přesvědčivě líčil: „Odveta bude o prvním gólu. Když ho dáme my, bude tlak a euforie. Je to pořád otevřené.“

A velice podobně o pár minut později na tiskovce mluvil i kouč Jindřich Trpišovský, strůjce nejúspěšnější novodobé éry Slavie: „Věřím, že máme ale sílu a zkušenosti s velkými zápasy doma.“

Víra a sebedůvěra jsou fajn. Svým způsobem jsou i obdivuhodné, stále se moc u nás nenosí. Koneckonců by bylo i proti sportovním zákonitostem hovořit odevzdaně, ač se naděje na úspěch definitivně nerozplynula.

Na druhou stranu si ve Slavii musí uvědomovat, že narazili na nejkomplexnějšího soupeře za dlouhou dobu.

Pod Trpišovského velením za poslední sezony vyzvali ve vyřazovacích fázích evropských pohárů velkokluby, které budí respekt.

Snad nikdy ale dvojutkání nezahájili tak zle. Ani proti Seville (2:2), Chelsea (0:1), Arsenalu (1:1), Leicesteru (0:0), Feberbahce (3:2) nebo AC Milán (2:4).

Nejde jen o výsledek a dvougólovou ztrátu, ale spíš o vyznění, dojem ze hry a v některých chvílích až propastný rozdíl mezi oběma soupeři.

Sám Trpišovský chvíli po porážce přiznával, že mu šrotuje v hlavě, co vše se musí zlepšit. „Kluci dělali maximum, po zápase jsem jim za to i poděkoval. Nestačilo to. Jakmile soupeře necháte hrát, točí vás a motá. Když ho naopak honíte, čelíte obrovsky rychlému přechodu,“ vykládal.

Analytický účet Football Meets Data spočítal, že se šance Slavie před odvetou smrskly na 10 procent. Znělka Ligy mistrů zní už jen někde v dáli.

V euforii z rozmachu české klubové kopané pořádně nezaznělo, že se z druhého místa domácí ligy do honosné společnosti nepostupuje.

Od zavedení atraktivní skupinové fáze dodala česká liga do Ligy mistrů zástupce třináctkrát. Coby tuzemský vicemistr se ale do ní prokousala jedině Sparta před 20 (!) lety.

Od rozdělení kvalifikací na mistrovskou a nemistrovskou větev se to z českých končin nepovedlo už nikomu. Nejen v kvalitě Lille, ale i v tom lze příčinu (zatím dílčího) nezdaru.

Slavia si ligový titul prošustrovala na jaře, čímž se i přihlásila k náročnější cestě mezi milionáře, kterou za současných pravidel nikdo z českých klubů nedokončil.

Upřímně? Minimálně schůdněji se jeví překážky jako Slovan Bratislava, Karabach nebo Malmö než Fenerbahce, Rangers či Lille - ač francouzská liga zažila citelný odliv příjmů z televizních práv a zmizel i hvězdný Mbappé, stále jde o špičkovou ligu, která generuje špičkové mančafty.

Slavia to poznala.

Není to povzdech na nepřívětivým osudem nebo losem. Sparta si přízeň naklonila na trávníku. Uhrála si titul i další plynoucí výhody.

Slavia si zase stále může uhrát postup. Bude to jen už setsakramentsky těžké. Trpišovský a spol. si věří, což je základ.

Už si ověřili, že v Evropě dovedou zázraky. Jen je otázka, jestli se na něj vůbec teď skýtají příhodné okolnosti.