Článek
Feyenoord byl silným, ale nikoliv nepřekonatelným protivníkem. Nadějná remíza z Nizozemska vlila do party trenéra Jindřicha Trpišovského energii a odhodlání, sešívaní začali aktivně, dobře se pohybovali, nesrazila je ani brzká a laciná branka. Dočkali se vyrovnání po hrubce soupeře, zdálo se, že by mohli prožít další magický večer.
V drtivé většině prvního poločasu nebyla znát absence zraněného defenzivního lídra Tomáše Holeše, Slavia se hnala za postupem, vypadala dobře. Radikální zásah do děje utkání však učinil zkrat brankáře Aleše Mandouse. V 59. minutě namazal Cyrielu Dessersovi na gól, který se ukázal jako vítězný. Sešívaní se sice dál rvali, ale už se nezvedli. Tahle ťafka už byla příliš silná.
Škoda, tohle vyřazení bolí. Ano, Feyenoord ukázal kvalitu, ale že by byl o parník lepším týmem a v čtvrtfinálovém dvojutkání Slavii přejel? To fakt ne. Červenobílí si nemohou říct: „Ok, neměli jsme na ně."
Na postup mohli dosáhnout, ze tří čtvrtfinálových bitev na evropském jevišti pod Trpišovským byl tenhle pokus nejnadějnější. Jenže Slavia se do kolen dostala hodně i vlastním přičiněním.
Nejvíc vynikají minely brankářů, v prvním zápase v Nizozemsku chyboval Ondřej Kolář, v odvetě Mandous. Slavia se chce o gólmana opírat v rozehrávce, počítá s rizikem, každopádně je na zamyšlenou, proč se jejich chyby kupí. Červenobílé to stálo lepší výsledky. Stačí si vzpomenout na marný boj v předkole Ligy mistrů proti Ferencvárosi Budapešť a kuriózní vlastenec s výrazným Kolářovým otiskem.
Ale proti Feyenoordu zaváhali i jiní. V Rotterdamu inkasovala Slavia první gól po akci, kterou domácí rozjeli po jejím rohovém kopu. Brzká branka odvety se počítá rovněž mezi laciné, míč mezi obránci trestuhodně propadl k Dessersovi, jenž skóroval. Celá defenzivní vozba nevypadala v odvetě nějak zvlášť přesvědčivě.
Každopádně většina branek nizozemského celku nepadla po drtivém tlaku, sešívaní si škodili sami. O to víc konec v Konferenční lize mrzí, i když čtvrtfinálová účast představuje pěkný a hodnotný výsledek, který bude, jak to tak bývá, doceněn později.
Současní slávisté tak nevyrovnali semifinále svých předchůdců, již v roce 1996 domašírovali mezi nejlepší čtyři mužstva Poháru UEFA. Chce se říct, kdy jindy mělo semifinále (a možná i něco víc) klapnout? Jenže pozor, sešívaní se umí pod velením Trpišovského v Evropě otáčet, a tak kdoví, jestli třeba další podobnou jízdu nenakopnou už v příští sezoně.