GLOSA: Skvělý tah Plekancem. Jeho angažování je důležitější než podoba dresů

Jen pět dní poté, co Plekanec oficiálně oznámil konec kariéry, ho vedení národního týmu představilo coby nového Rulíkova asistenta s tím, že rozhodně nepůjde o nějakou výsluhu, ale hned v pondělí se na srazu zapojí do tréninku na ledě.

A ač s ním jistý druh námluv probíhal už od léta, tak to po jeho odchodu se rozjela akce kulový blesk a k definitivní dohodě došlo jen těsně před onou tiskovou konferencí. Výrazně se na tom podílel prezident svazu Alois Hadamczik, který urychleně obvolal všechny členy výkonného výboru, aby pro Plekancovo angažmá získal souhlas.

Sice mám za to, že by svazový šéf měl řešit jiné záležitosti, ale výjimeční hráči a výjimečné situace si žádají i výjimečné činy. Po říjnové tiskové konferenci, na které se prezentoval finanční úspěch svazu, si Hadamczik postěžoval, že novináři napsali, že se on a jeho kolegové pochválili/pochlubili (což nemusí mít nutně pejorativní nádech), protože podle něj ho mají chválit jiní. Tak teď tak činím, protože za Plekance si pochvalu skutečně zaslouží.

Ne, slavné jméno ještě není zárukou, že s ním má reprezentace vyhráno, protože jsou příklady, kdy dotyční zjistili, že robota u nároďáku není úplně pro ně. Napadá mě příklad Martina Ručinského v pozici generálního manažera v sezoně po Světovém poháru či Martina Havláta teď v té poslední, po které ho vedení svazu upozadilo do role asistenta. Nicméně u Plekance a jeho trenérského i mentorského postu je předpoklad úspěchu. Však i Rulík řekl: „Mám z toho skvělý vnitřní pocit.“

Plekanec je symbol národního týmu a ten nejlepší příklad, jak se má k němu přistupovat. Má hokejovou erudici získanou z letité praxe v NHL, teď piluje i tu teoretickou. A když si vzpomenete, že tuzemská reprezentace je na velkých turnajích v úspěšnosti vhazování až na výjimky dlouhodobě v červených číslech, tak není pro ni lepšího profesora buly.

Je od Rulíka skvělý tah, že se obklopuje mladšími praktiky Pavelec (brankář), Židlický (obránci) a Plekanec (útočníci), protože vedle zkušeností je obecně pro klima v týmu dobře, když hráči mají v hierarchii realizáku jim věkově bližší mezičlánek. Zároveň taky praktiky, kteří hokej hltají. Když vidíte, jak se Pavelec - před pár lety spíše flamendr - proměnil v zapáleného brankářského trenéra, který objíždí extraligové zápasy a sleduje přenosy z NHL, vnímáte, že Rulík jde ve výběrů svých parťáků dobrým směrem.

Je to pět dní, co jsem ve vzpomínkovém komentáři o Tomáši Plekancovi psal, že je velká naděje, že u hokeje zůstane a že si za rok při světovém šampionátu zaslouží důstojnou rozlučku i ovace diváků. A je teď tuze fajn, že se to tak nějak prolnulo v jedno. Vlastně se nejspíš bouřlivého potlesku dočká už v prosinci, kdy 14. (jak symbolické číslo!) hrají v O2 Areně Češi s Finskem.

Tak třeba tam vítězný gól Čechů padne po vyhraném vhazování.