Článek
Vždyť ihned po nalosování soupeřů do skupiny E muselo všem hned být jasné, že cokoliv jiného než postup prostě nepřipadá v úvahu. Z prvního koše národní tým vyfasoval poměrně schůdné Polsko, a další soupeře bychom, při vší úctě k nim a faktu, že mezinárodní kopaná se neustále vyrovnává, měli povětšinou přehrávat. „Nechci nikoho podceňovat, ale nemůžeme mít jiný cíl než postoupit. Zkazit si to případně můžeme jen sami,“ tvrdil krátce po dokončení losu sám Fousek.
Jenže scénář s pracovním názvem „samokažení“ se po dvou bodových ztrátách v úvodních čtyřech utkáních jeví jako až děsivě možný. Postupovou pozici, jíž momentálně okupují, budou totiž Šilhavého svěřenci muset hájit ve dvou venkovních utkáních, a to na nezáviděníhodně horké půdě v Albánii a také v Polsku, kterému po zpackané první polovině kvalifikace doslova půjde o krk.
I proto je naprosto legitimní uvažovat o tom, jestli je Jaroslav Šilhavý tím pravým mužem na lavičce národního týmu. Ona totiž jak bezgólová remíza v Moldavsku, tak ta poslední s Albánií (1:1) s sebou mimo jiné nesou cejch dosti prapodivných (ne)střídání. Každý by se snad rád dozvěděl pravý důvod toho, proč v prvním případě zůstala mdlá základní jedenáctka 70 minut beze změn a celou dobu zůstal trpět na střídačce křídelník Václav Černý, mistr nečekaných řešení s nejlepší formou v tehdejším výběru? Proč šel tentýž hráč s Albánií z placu jako jeden z prvních, když byl asi největší hrozbou českého týmu a střelcem naší jediné branky? Či z jakého důvodu nešel v posledním duelu do hry dříve například Ondřej Lingr, který ještě v dresu Slavie tolikrát dokázal, že jako žolík funguje parádně?
Jenže tiskové konference kouče reprezentace, na rozdíl od například ligových kolegů, nepřináší odpovědi. Přitom když například trenéru Pardubic Radoslavu Kováčovi nevyšla střídání v nedávném duelu se Slováckem, bez okolků chybu přiznal. V kontrastu vzpomeňme na to, jak o nenasazení Černého v Moldavsku Šilhavý řekl pouze: „To si ještě vyhodnotíme v dalších dnech:“
A zmíněných odpovědí se nedočkáte ani od Fouska. Ten po utkání s Albánií v rozhovoru pro ČT Sport vyslovil stoprocentní důvěru Šilhavému a spol., načež označil půlku národa, která nad výkonem mužstva i rozhodnutími realizačního týmu v zápase s Albánií kroutila hlavou, za „pseudoexperty“, poskytující „hraběcí rady“. S tím, že moc dobře věděl o síle Albánie.
Nyní mi dovolte menší vsuvku. Ano, Albánie disponuje řadou hráčů z prestižní italské Serie A, a rozhodně platí za daleko silnější výběr než před pár lety. Ta samá Albánie ale za rok 2022 vyhrála pouze jedinkrát, se slabou Arménií. Nedokázala porazit ani Island, který je v poslední době spíše na ústupu, Izrael nebo Estonsko. Na její kvalitě nemění nic ani fakt, že dokázala naposledy doma triumfovat nad utrápeným Polskem, jehož otřesné výkony české reprezentaci také v boji o EURO značně pomáhají.
Dva dny po výroku o „pseudoexpertech“, který rozdělil fanoušky na dva tábory, přišla od Fouska paradoxně výzva k jednotě. Předseda na stránkách FAČR apeluje na to, aby se fotbalový národ semkl a podpořil reprezentanty v klíčových bojích o účast na evropském šampionátu. Což o to, snaha, aby fanoušci drželi národnímu týmu neustále palce, je samozřejmě pochopitelná. Ale stejně pochopitelné je jejich nutkání ptát se, zdali čeští fotbalisté jednoduše nemají na víc, než zisk pěti bodů z utkání s Moldavskem, Faerskými ostrovy a Albánií. Jelikož mám za to, že vzhledem k síle kádru a kvalitě jednotlivců jednoznačně mají, jsem asi také „pseudoexpertem“…
Moc si přeji, aby mě současný realizační tým vyvedl z omylu, projel zbytek kvalifikace čtyřmi vítězstvími, na hřišti dominoval a omlátil mi můj text o hlavu. Nebo aby se na mistrovství Evropy alespoň dokázal probojovat, tak jako pokaždé od rozdělení republiky. Jenže se obávám, že alibistická vyjádření o tom, že Šilhavý a spol. disponují stoprocentní důvěrou, i když nad ní leckomu zůstává rozum stát, k posunu výkonnosti reprezentace nepovedou. Ať už se na šampionát nakonec prokouše, nebo nikoliv.
