Článek
Nakonec to nebylo ani tak o silných soupeřích, jako o Češích samotných. Proti favoritům hráli s kuráží a čelili jim statečně. S Anglií (0:2) jim nesedl druhý poločas, ale proti Německu (2:1) dokázali být efektivnější. Čeští mládenci měli před poslední bitvou všechno ve svých rukou, proti Izraeli jim stačila remíza. Jenže zahráli nečekaně pasivně a po porážce 0:1 na turnaji skončili. Jako kdyby všechno, co je předtím zdobilo, nechali před stěhováním do šedivého Kutaisi na předchozí nóbl adrese v Batumi.
Nejde se ubránit myšlenkám, že tenhle tým měl na víc. Za dva roky ušel kus cesty, jeho síla se začala rodit hned v prologu kvalifikace se Slovinskem: outsider v Českých Budějovicích dlouho držel bezgólovou remízu, ale stoper Martin Vitík v 89. minutě vystřelil vítězství. Češi v bitvách o EURO nestačili jen na Anglii a loni na podzim zvládli ošidnou baráž s Islandem.
Na mistrovství Evropy po rozkoukávacím duelu s Anglií porazili obhájce trofeje z Německa i bez největších hvězd téhle generace: Adam Hložek či David Zima dávno patří do reprezentačního áčka. Jednadvacítka by s nimi nepochybně byla silnější (což je mimochodem téma i do dalších cyklů: vážně se nevyplatí jet na šampionát s tím nejlepším z dané kategorie?), ovšem našla se nová zajímavá jména v čele s čiperným ofenzivním univerzálem Vasilem Kušejem, jemuž na šampionátu sedly především první dva zápasy a pro Mladou Boleslav bude fuška ho udržet.
Během turnaje z týmu na první pohled čišela pohoda a správná energie, na čemž si kouč Jan Suchopárek a jeho pobočníci zakládají. Atmosféru v české výpravě měla ještě víc vylepšit zmíněná senzační výhra nad Německem, jenže proti Izraeli tým selhal. Ve chvíli, kdy měl potvrdit formu a jít do papírově schůdného čtvrtfinále s Gruzií, odehrál nejhorší představení na turnaji. Češi před zápasem ujišťovali, že na plichtu hrát nebudou, jenže v reálu to tak vypadalo.
„Vlastně se jen čekalo, jestli nedostaneme gól," trefně poznamenal záložník Adam Karabec.
„Jakmile máme začít tvořit, jsme jako důchodci a nevíme si rady," dodal obránce Adam Gabriel.
A trenér Suchopárek? Nehledal výmluvy, což je v českých poměrech unikát. Hned po facce od Izraele vzal vyřazení na sebe a sebekriticky vykládal, že zápas prokoučoval: „Snažil jsem se šetřit některé hráče na další utkání. Nepovedlo se to." Mluvil o únavě některých borců či o hrozbě vykartování a potenciální absence pro čtvrtfinále.
Už se nedozvíme, jak by se vyvíjel druhý poločas, kdyby dál hrál vystřídaný Kušej. Jak by vypadala ofenzivní fáze, kdyby dostal víc než posledních šest minut útočník Václav Sejk. Nebo jak by se Izraelcům hrálo proti rafanovi Lukáši Červovi, jenž nenastoupil vůbec.
Teď už je zbytečné spekulovat, EURO se dohraje bez české party. Je to škoda zároveň kvůli olympijské Paříži, za určitých okolností mohlo stačit i vyhrané čtvrtfinále. Dlouhá olympijská pauza českého fotbalu se protáhne minimálně na 28 let, posledním zářezem zůstává Sydney 2000.
Jeden příběh skončil, další můžou začít. Kde? Přece v reprezentačním áčku, z končící jednadvacítky se může mezi vyvolené dřív nebo později dostat několik hráčů. Třeba se jim jednou bude hodit i zkušenost z Gruzie. Bolavá, ale snad taky trochu užitečná.
