GLOSA: Proč je Dostál králem? Pomohla gloriola olympijského zlata, stabilita i emoce

Není pochyb, že korunka by slušela komukoliv z kvarteta, které s náskokem obsadilo první čtyři místa.

Josefu Dostálovi a Martinu Fuksovi, kteří po letech snažení dosáhli v 31 letech na nejvyšší možnou metu ve svém sportu.

Barboře Krejčíkové za vítězství na nejslavnějším a nejprestižnějším tenisovém turnaji ve Wimbledonu. A Kateřině Siniakové, která potvrdila roli nejlepší deblistky světa triumfy na Roland Garros a ve Wimbledonu a k tomu s Tomášem Macháčem vyhrála olympiádu ve smíšené čtyřhře, jakbysmet.

Jenže v hlasování Klubu sportovních novinářů je v kolonce pro vítěze místo jen na jedno jméno. Ani sami sportovci jako Siniaková či Jakub Vadlejch nedokázali nebo nechtěli vybrat toho nej. Co mohlo hrát v rozhodování hlasujících roli?

Olympijské zlato je u veřejnosti historicky zakořeněno jako nejvyšší meta, které může individuální sportovec dosáhnout. Co na tom, že jsou mezi sporty výjimky jako tenis či cyklistika, kde se větší prestiži stále těší vítěz Wimbledonu či Tour de France.

Triumf pod pěti kruhy zkrátka v očích mnohých stírá rozdíly v konkurenci, ať už porovnáváme tenis se snowboardingem, rychlobruslením či třeba s hodem oštěpem a kanoistikou, jakkoliv jde v posledních dvou případech o celosvětově rozšířené sporty.

Přesto jsem přesvědčen, že kdyby Krejčíková vedle Wimbledonu dosáhla v singlu ještě na další triumf, třeba na Turnaji mistrů, z hotelu Hilton by ve čtvrtek odcházela s korunkou ona.

Dostálovi pomohlo, že vedle olympijského vítězství na jezeře Vaires-sur-Marne vyhrál i na světovém šampionátu v Uzbekistánu pětistovku, zatímco Fuksa byl stříbrný. Bez ohledu na to, že šlo o neolympijské disciplíny a šampionátu na závěr sezony už řada závodníků (včetně obou českých es) přípravu nijak nepodřizovala. Kajakářský čahoun měl zkrátka stoprocentní rok.

Na počet cenných triumfů by ho trumfla Siniaková, jenže ve volbě se zjevně odrazilo to, že mnozí hlasující, ale přiznejme si, i sami tenisté, berou čtyřhru až jako „tu druhou“ kategorii, mix pak spíše jako zpestření, což nijak nesnižuje úsilí a příběh, který stojí za zlatou cestou Siniakové s Tomášem Macháčem.

Ano, i příběhy a emoce hrají svou roli. A ve vzpomínkách fanoušků i hlasujících zjevně zůstaly chvíle po Dostálově olympijském finále kajakářů, emotivní gratulace dojaté snoubenky Anežky i česká hymna, do jejíhož zpěvu vyčerpaný šampion investoval veškerý zbytek sil.

Ankety jsou subjektivním srovnáním mnohdy nesrovnatelného. Však posláním Sportovce roku není jen vybrat toho jediného nejlepšího. Ale ukázat, kolik naprosto špičkových sportovců Česko má, připomenout a oslavit jejich úspěchy. A pokud můžeme rovnocenně vybírat mezi čtyřmi jmény, není to s českým sportem přes mnohé jeho peripetie tak zlé.