GLOSA: Postupy v Lize mistrů jsou super, radost ale hlavně přináší přístup klubů k ní

Šimon Stránský, toho času ve službách finského Ilves Tampere, po úterním vyřazení v Pardubicích smutně říkal: „Chtěli jsme jít dál. Liga mistrů nabírá na vážnosti po celé Evropě. Všechny týmy se chtějí ukázat a postoupit.“ Martin Kaut, toho času pro změnu ve službách Pardubic, přidal: „Náš cíl je určitě postoupit co nejdál, a pokud možno celou soutěž vyhrát. Chtěli bychom i zvednout českou ligu, protože je trochu podceňovaná.“

Dvě úterní vyjádření nechť poslouží coby symbol odlišného vnímání soutěže, a především to z úst pardubického útočníka má váhu. Dynamo prahne po titulu, v prosinci ho navíc čeká „výlet“ na Spengler Cup, jenže ani v nejmenším nebere Ligu mistrů jako nějaké nutné zlo a neposílá na zápasy béčkovou sestavu.

A i to, že hráči mluví o soutěži s velkým respektem, je posun vpřed. A je jedno, jestli za tím stojí marketingové oddělení, nebo to tak skutečně cítí.

Roky přitom byla Liga mistrů (nejen) v českém prostředí za otloukánka. Bylo až hříšné ji jakkoliv přirovnávat k fotbalové sestře. Protože zatímco při postupu českého fotbalového klubu do základní skupiny Ligy mistrů se to hned před šatnami začne hemžit dealery luxusních automobilových značek, kteří slyší šustit miliony v kapsách fotbalistů, tak v té hokejové kluby povětšinou sčítaly jen ztráty.

A tak pouze Sparta, jejíž tehdejší šéf Bříza byl jedním z iniciátorů vzniku Ligy mistrů, to brala vážně, další bossové spíš nad účastí remcali. Až posledních pár sezon je ale i od nich viditelná změna, možná i proto že se Liga zúžila.

Ano, pořád to není ekonomický trhák, což dokazuje, že vítěz celé soutěže dostane prémii 360 tisíc eur (zhruba 8,7 milionu korun). A byť hned na startu každý z účastníků dostal „bolestné“ ve výši 65 tisíc eur (přes 1,5 milionu korun), tak stejně to až do pozdní fáze Ligy mistrů kluby dotují.

Podle informací Sport.cz se na nulu dostanou teprve při postupu do čtvrtfinále či semifinále, protože klíčové, co vás dostane do černých čísel, je zájem diváků. Jen pro příklad: v Pardubicích, které mají v extralize domácí průměr přes 9500 diváků, dorazilo v úterý na odvetu s Ilves necelých pět tisíc.

A dá se lehce odhadnout, že minus čtyři tisíce diváků představuje i třeba minus milion a půl na příjmové straně. Ve Vítkovicích to pak bylo o dva tisíce diváků méně, než je jejich průměr v prozatím výsledkově bídné extraligové sezoně.

Výdaje představuje také cestování, kupříkladu hráči Ilves do Česka dorazili normální linkou, jiní zase cestují až v den utkání, protože se hledají všemožné úspory. Až při finále prý můžete „rozbít“ bank, kdy se i s bonusem dostanete na nižší dvojciferné číslo v milionech…

Jistě, o peníze sice slovy klasika jde až v první řadě, ale pořád je nutné vnímat, že Liga mistrů je především produktem samotných klubů a jen ony mohou její prestiž zvyšovat, aby ji třeba jednou chňapnul nějaký bohatý mecenáš a aby si ji všimla i NHL. Jako v roce 2009, kdy si s Curychem, coby vítězem Ligu mistrů, střihl zápas tým New York Rangers před svým evropským startem do sezony. To jsou zatím vzdálené plány, leč cesta k nim vede pouze přes odlišný přístup k samotné Lize mistrů.

Je dobře, že se po ní české kluby vydaly a třeba neskončí jen u čtvrtfinále.