Článek
Rozhodně jsem proti principu kolektivní viny, jenže tady je základní problém, že sport a hokej speciálně slouží v Rusku jako výrazný propagandistický nástroj a účast sborné na MS je nepředstavitelná nejen pro její potenciální soupeře, ale i pro většinu fanoušků.
IIHF se snaží striktně opřít o stanovy a řády. Jedinou možnost, kterou má, jsou právě obavy o bezpečnost, aby se nedalo tvrdit, že provedla diskriminační a politické rozhodnutí. Oficiálním důvodem ruské neúčasti je tak nemožnost zajištění bezpečnosti všech účastníků. Skutečně nechci ani domýšlet, že by se za čtrnáct měsíců v Ostravě či Praze potkávali nejen na ledě, ale hlavně v hledišti nebo před halami odpůrci ruského vojenského konfliktu s jeho sympatizanty.
Jevgenij Kuzněcov v dresu ruské hokejové reprezentace.
Taková konfrontace by směřovala jen k vyhrocení situace, a už vůbec neuvažuji nad tím, že s Ruskem by řada dalších zemí prostě odmítala hrát, čímž by ve vzduchu visel i bojkot mistrovství světa, který si nepřeje opravdu nikdo.
To však neznamená, že by IIHF či jakákoli jiná sportovní federace měla opomíjet zřejmou skutečnost, že Rusko je země, která rozpoutala neodůvodněný válečný konflikt na území sousedního státu a Bělorusko ji v tom aktivně podporuje. Právě tento argument vyvrací všechny paralely s americkými vojenskými zásahy z minulosti, jimiž se řada lidí ohání.
Ruská reprezentace proto nepatří na mistrovství světa. Šéf světového hokeje Luc Tardif prohlásil, že sportovní hledisko mluví pro návrat sborné na scénu a že by si ho přál co nejdřív, protože by to znamenalo, že válka skončila a už neumírají lidé.
Vladimir Putin (vlevo) a Alexandr Ovečkin na společné fotografii.
Nedávné krvavé boje u Bachmutu bohužel ukazují, že zatím jde o klamné naděje. Suspendace ze světové hokejové komunity je tak pro Rusko citelná a musí trvat, dokud nepominou mocenské choutky Putinova režimu na úkor nezávislých zemí a nedojde k mírovému urovnání situace i dialogu napříč evropským společenstvím.
