GLOSA: Podivný Pacinův odchod jako memento před nástupem Jalonena

Jenže nenápadná tisková zpráva svazu, která nese číslo 130, v sobě skrývá i jistou pachuť. Tak třeba hokejový šéf Tomáš Král v ní vůbec nezmiňuje Pacinovo zdraví či jakékoliv přání k uzdravení, ale rovnou svůj komentář začíná větou: "Mrzí mě to (odchod), protože jsem ho přesvědčil a přivedl na svaz, i když jsem věděl, že se jeho náročný přístup a přímočaré názory všem nebudou líbit."

A tady je nejspíš jádro pudla.

Pacina po olympiádě v Pekingu, kam se ženská reprezentace probila poprvé v historii a skončila dokonce výš než ta mužská, mluvil velmi kriticky. Byl tvrdý k sobě, přiznal se k chybám, byl ale tvrdý i k hráčkám a jejich charakteru a vadilo mu, že z neúspěchu vinily jiné než sebe. "Tyhle sporty tu fungují na kamarádčoftech, na propojení s minulostí. Bohužel je to toxické. A dokud budeme prstem ukazovat na ostatní, to bude hlubší," řekl mimo jiné.

Širší veřejnost muže, který víc než 30 let žil v emigraci, chválila za otevřenost i za to, jak s děvčaty zpopularizoval ženský hokej, jenže uvnitř samotné ženské složky se rozjela revolta. A tak v deníku Sport minulý týden vyšla série textů, kde se proti němu hlasitě postavil třeba kouč Příbrami Roman Kosina. "Přijel strejda z Kanady a všechny nás tu začal poučovat a urážet. Ale kde vzal to právo? Co je vůbec zač? Petr Novák (předchůdce) nároďák někam dostal. Nevadí mi, že ho někdo vystřídal. Vadí mi, že ten nový člověk hokej dál neposouvá, ale vrací zpátky, kde byl před mnoha lety. A lidi mu ještě staví pomník, jak je skvělý, že to tady někam dostal. Neuvěřitelné."

Zpochybnil Pacinovu erudici a nařkl ho, že se mnohé hráčky vrátily z olympiády zdeptané.

Udělal to nejen do novin, napsal také na svaz, což by bylo chybné vnímat jako udavačství, ale lze to od něj coby člena hnutí považovat za relevantní krok. Stejně jako je relevantní, že výkonný výbor Pacinu ve funkci podržel.

Ne, ač mám ženské jméno, tak jsem v dívčí reprezentační kabině nebyl, a tak jen těžko lze vyřknout spravedlivý soud, zda byl Pacina jen přísným a náročným koučem, či skutečně pseudoodborníkem, který ženský hokej nikam neposunul a ještě kádr psychicky zruinoval.

Nicméně stojím si za tím, že byl vizionář, jenž mohl obecně zdejší sport obohatit. Jeho veřejné názory mi konvenují a byl jsem tuze rád za jeho upřímnost i nazývání věcí pravými jmény, protože to nám v Česku často drhne. Je zvláštní, jak často tu mnozí volají po svěžím vánku, který by rozproudil zdejší zatuchlý vzduch, jenže jakmile začne foukat trochu víc, hned zase slyšíme křik, že je nám zima a takový fičák jsme si nepředstavovali. Že je prostě lepší "smrádek, ale teplíčko".

Možná i proto Pacina oznámil, že končí, byť frajer, který chce být reprezentačním trenérem a stojí si za svým, by měl kritickým hlasům odolávat pevněji. "Jeho rozhodnutí pochopitelně respektujeme a přeji mu hodně úspěchů," napsal Král.

Pacinův odchod ale zároveň přichází v době, kdy už brzy bude k mužské reprezentaci uveden Fin Kari Jalonen. Jeho volba je otázkou dní, snad hodin a i hlasování na výkonném výboru bude zřejmě spíše formální. Jenže s příchodem odborníka ze severu se také očekává, že jeho vliv nezůstane jen u A-týmu, že úspěchem finské hokejové školy by měl obohatit - nikoliv přeučit - reprezentační výběry napříč kategoriemi i vlastně celou hokejovou základnu. S tím však jde ruku v ruce skutečnost, že bychom od něj měli slýchat také nepříjemnou pravdu, proč je teď tuzemský hokej tam, kde je.

Ta pravda bude mnohé znovu bolet.

Ale může nám pomoci prozřít, a tak by bylo tuze přízemní celou vzájemnou disputaci přeměnit v rétoriku typu, co "nám tu nějaký přivandrovalec bude radit". Pakliže to nedokážeme, pakliže se nezvládneme oprostit od podivné vlastní hrdosti, raději volbu zahraničního kouče ještě zvažme.

Ať za pár měsíců zase nepřijde zpráva, že jeden kouč z vlastní žádosti odchází, protože si dovolil nás až moc poučovat.