GLOSA: Po srpnové radosti tvrdý náraz. Osmnáctka plivla štěstěně do tváře, zasloužený konec

Česká osmnáctka doplatila na nevyrovnané výkony. V základní skupině sice s přehledem přehrála Švýcarsko a po kvalitní práci zdolala Švédy v nájezdech. Vedle toho ovšem přišel také výprask od Kanady a na závěr blamáž s Kazachstánci.

Štěstěna ale stála na straně českých mladíků, díky švýcarské pomoci jim do čtvrtfinále přisoudila asi nejhratelnějšího možného soupeře, který v základní skupině porazil pouze slabé Nory.

Jenže národní tým štěstěně plivl do tváře. Za postupem si nešel stejným způsobem jako srdnatě bojující Slováci, kteří možná neměli takovou hokejovou kvalitu, ale obětavostí český výběr předčili. I úsměvný moment po druhém soupeřově gólu, kdy se dvěma hráčům při oslavě zapletla obličejová mřížka, symbolicky ukázal, jak Slováci drží při sobě.

Roli favorita svěřenci Davida Čermáka absolutně nezvládli a opět se potvrdilo, že tahle pozice naší mentalitě nesedí. Češi spíš potřebují být v pozici, v níž nemají co ztratit. Takhle reprezentanti vlastně působili dojmem, že se nemůže nic stát a že nějakým způsobem zápas přece doklepou do vítězného konce.

Ale nestalo se. Zaslouženě. Ve hře národního týmu bylo neskutečné množství hrubek a nepřesných přihrávek v obranném, ale i útočném pásmu. S formou se navíc nepotkaly ani opory brankář Jakub Milota nebo útočník Adam Benák. Tedy hráči, na kterých do velké míry stálo srpnové stříbrné tažení v Břeclavi.

Právě kvůli vědomí, jak vysoko má tenhle výběr svůj strop, takový konec šampionátu bolí ještě víc. V ročníku 2006 se sešla řada opravdu talentovaných jmen jako Tomáš Galvas, Adam Jecho nebo Adam Titlbach, kterým snad vyjdou další turnaje výrazně lépe. Třeba v kategorii do dvaceti let.