GLOSA: Penalty nahoru zhatily snahu Baníku. Hráči si snad neponesou balvan dvacet let

Víte, co se traduje ve fotbalovém světě. Penaltu je nejlepší kopnout nahoru. Respektive nahoru jedné ze stran. Zkrátka tak, aby na ni gólman nedosáhl. Fotbalisté Baníku dostali právě takové instrukce. A také jich desítky poctivě na trénincích mezi zápasy s Kodaní pilovali. Jen to možná neměli ventilovat na veřejnost, protože se jim škarohlídi posmívají, jak tedy vlastně ty pentle dlouho trénovali.

A pusu si měl hlídat i trenér Pavel Hapal, který prohlásil, že klidně postoupí až na penalty. V tomto světě, kdy každý může vylít beztrestně na každého kbelík hnoje, si musí dávat takto známá osoba pozor na každé slovo. Protože život tropí naschvály a pak se všechno obrátí proti vám.

Fotbalisté Baníku kvůli deseti minutám zpackaného penaltového rozstřelu dostávají na sociálních sítích a v různých diskusích za uši. Rádoby fotbaloví trenéři po celé republice ale úplně zapomínají, že se Ostrava statečně bila přes devadesát minut v dánské metropoli a v domácí odvetě podala výkon na hranici svých možností. Možná až za nimi.

Penalty jsou ruletou pro všechny týmy na světě. A mohou je trénovat do nekonečna. Co ale nenatrénují ani ti nejlepší fotbalisté na světě, je psychika. Kolikrát je zahodili i Ronaldo nebo Messi.

Na druhou stranu je nutné připustit, že čtyři zazděné pokusy z pěti je extrém. I když i takové situace historie pamatuje. Baníkovci vsadili na již zmíněnou jistotu jménem prudká rána nahoru. Jenže tři střely přepískli a pod klacek je nenarvali. Třikrát po sobě. Jako by se dostavil dominový efekt. Autoři to ale měli těžší a těžší. Prostě už museli proměnit a ten tlak na ně dolehl. Svůj tým ve hře dlouho držel gólman Markovič. Lapil dvě penalty, ale k jeho smůle celé baníkovské obce i českého fotbalu z něj spoluhráči hrdinu neudělali.

Na rozdíl od internetových trenérů měl ten skutečný pro své svěřence jen slova pochopení. Upřímně, žádný z jeho branže by své hráče nezatratil, nicméně Pavel Hapal jim ani nic vyčítat nemohl. Dodnes, po čtyřiadvaceti letech, ho žere fakt, že selhal, když ještě v dresu Sparty mohl porazit slavnou Barcelonu v osmifinálové skupině Ligy mistrů. V samotném závěru neunesl zodpovědnost a na gólmana Hespa vyslal střelu jako mladší žáček. Aby mu to mohli lidé neustále připomínat, Barca jako na potvoru vzápětí ukořistila výhru.

O totálním penaltovém kolapsu Baníku se bude mluvit dlouho. Klíma, Ewerton, Frydrych a Chaluš se už teď modlí, aby nedopadli jako jejich kouč. Aby jim nikdo dvacet let nepředhazoval, co způsobili. Místo toho, aby si je fanoušci pamatovali jako borce, kteří se svým týmem cuchali nervy vysokému favoritovi do poslední vteřiny prodloužení. Buď jak buď, Hapalovi boys si zaslouží uznání a také poděkování za tři výhry a body do pokladnice českého koeficientu.