Článek
Pochopitelně tím narážím na dosud poslední Ujčíkovo rozhodnutí ohledně pardubického útočníka Lukáše Sedláka a jeho zákroku ramenem do oblasti hlavy a krku olomouckého forvarda Jakuba Orsavy.
Nemám žádný problém s trestem na pět minut a do konce utkání uděleným hlavními arbitry Úlehlou a Šindelem, protože je úplně jedno, jestli šlo o úmyslný zákrok, nebo nešťastnou shodu náhod. Stejně tak nic nenamítám ani proti jednozápasové stopce od disciplinárky (byť jsem čekal, že řízení se Sedlákem zastaví).
S čím však problém mám, je Ujčíkova nekonzistentnost. Pro příklad netřeba chodit daleko do minulosti a můžeme zůstat u série Dynama s Kohouty. V prvním čtvrtfinálovém duelu vytrčil obránce Hanáků Švrček loket a zasáhl jím do obličeje právě Sedláka.
Přestože sudí Cabák se Šírem nevylučovali, Pardubice podaly k disciplinární komisi podnět, aby se zákrokem zabývala. Verdikt? „Hráč se svým jednáním nedopustil disciplinárního přestupku a disciplinární řízení tak bylo zastaveno," informovala Ujčíkova komise.
Když si teď oba zmíněné zákroky porovnávám, nenapadá mě pro Ujčíkovo rozhodnutí jediné logické vysvětlení.
Pane Ujčíku, kam se poděl jednotný metr? Nedivte se pak, když se hokejovým zákulisím občas nesou hlasy, že čekat na verdikt disciplinárky jsou úplně stejné nervy jako sledovat, která čísla budou vytažena ve Sportce...
