Článek
Pokud se skauti z některých prestižních lig dívali na derby v domnění, že jim bude naservírován atraktivní duel dvou účastníků základní skupiny Evropské ligy, byli po první půli asi docela vyděšení. Na hřišti se to řezalo bez respektu k soupeři i rozhodčím. Fotbal se hrál s bídou pár minut, sudímu Ladislavu Szikszayovi ani jeho asistentům nikdo na hřišti ani špetkou nepomohl. Všichni po sobě štěkali jako ve čtvrté třídě na vsi.
Závěr zápasu byl pak naprostou ostudou. Hráči do sebe zuřivě strkali, na hřiště přiběhli i někteří členové realizačního týmu, kapitáni byli vyloučeni. Fiasko.
Česká liga se v této sezoně pyšní velice pěknými návštěvami a třemi týmy v základních skupinách evropských pohárů. Mluví se o inspiraci v západní Evropě. Tohle byl ale fotbalový pravěk. Vinni jsou všichni. Hráči, realizační týmy, koneckonců i fanoušci. Pokud se fotbalová kultura v Česku posouvá, tak v neděli v Edenu udělala tři kroky zpět.
V Nizozemsku se v neděli také hrál vyhrocený souboj mezi Ajaxem a Feyenoordem, který byl dokonce kvůli řádění diváků předčasně ukončen. To, že se české derby dohrálo, je opravdu slabou útěchou. Nenávistná atmosféra byla v Edenu hmatatelná.
Emoce a štengrování k derby patří, ale vše musí mít rozumné meze. Hráči, ke kterým vzhlížejí malí fotbalisté, se musejí umět chovat a ovládat. Jít příkladem. V neděli vpodvečer nenabídl kladný příklad vůbec nikdo.
Tři jarní derby mezi Slavií a Spartou ukázala, že i tenhle duel může být o fotbale. Že se po něm můžou rozebírat hlavně ryze sportovní aspekty. Po poslední bitvě slavných pražských značek zůstává jen rozčarování, negativní pocity a smutek. Tohle byla antireklama na český fotbal. O takové zápasy nikdo nestojí. Přijde sebereflexe?