GLOSA: Náplast na ostudu v Gruzii? Konečně nehrála jen jména

Výsledkově pochopitelně výrazně. I herně nabídla reprezentace přívětivější tvář. Stačilo k tomu málo - pustit na trávník hráče, kteří mají ve svých klubech dostatečné vytížení. A to i přesto, že jejich jména nemají na mezinárodní úrovni takový zvuk.

Jak jsem kritizoval trenéra Ivana Haška, že v Gruzii vůbec netrefil základní sestavu, tentokrát musím konstatovat, že nasazení šesti nových fotbalistů oproti sobotě mu vyšlo. Na druhou stranu - před duelem s Ukrajinou měl Hašek nůž na krku, neměl tudíž na co čekat. Navíc, hůř než v Tbilisi snad ani hrát nejde.

V obraně se povedl tah se sparťanem Martinem Vitíkem, který vedle sebe utáhl i nejistého stopera Ladislava Krejčího. V záloze pak vyšel tah s plzeňskou dvojicí Lukáš Červ - Pavel Šulc. Šulc dvěma premiérovými góly v reprezentaci zápas rozhodl. K tomu přinesl chybějící odvahu v situacích jeden na jednoho. Neustále se nabízel, pokoušel se o přečíslení.

Bylo zvláštní vidět na lavičce náhradníků útočníka Patrika Schicka. V soutěžním utkání chyběl v základní sestavě Čechů poprvé od října 2018. Nebyl z toho určitě nadšený, nicméně tento krok byl od Haška naprosto logický. Lépe řečeno nevyhnutelný.

Bez debat, Schick je útočníkem evropské úrovně. V minulosti to několikrát prokázal. Sám však musí vnímat, že se na něm negativně projevuje malá herní praxe v Leverkusenu. Na Euru i proti Gruzii bylo na trávníku spíš jen jeho jméno než kvalita. Pokud si ale Schick úterní roli náhradníka vyhodnotí jako křivdu, je na nejlepší cestě do pekla.

Jsem dalek přehnaného jásání nad skalpem Ukrajiny, byť se počítá. Nelze nevidět, že Ukrajinci měli víc šancí, výsledek mohl být klidně opačný. Výkonnostní strop českého fotbalu je zkrátka dlouhodobě nízko. Taková je pravda. Ani kdyby namísto Haška angažovala FAČR Carla Ancelottiho, nezačali by Češi hrát jako Real Madrid. V úterý se ale přesvědčili, že pokud naplno použijí svoje přednosti, a sice týmovost, agresivitu, vitalitu, nejsou na hřišti pro smích.