Článek
„Ani jedno středisko není konfliktem poznamenáno,“ argumentovala ve čtvrtek lyžařská federace FIS, proč nic nebrání tomu, aby se na Urale vesele závodilo. Bylo pár hodin poté, co vojska Ruské federace rozpoutala válku na Ukrajině. A to měla Mezinárodní lyžařská federace v plánu mj. ještě finále Světového poháru v běhu na lyžích v Ťumeni.
Až v pátek, dávno po kolektivním bojkotu závodníků, přišlo rozhodnutí, že opravdu není dobrý nápad nyní bojovat o křišťálové glóby na Sibiři a závody byly zrušeny. Místo rázných kroků a signálů, že ani sportovní svět nehodlá nečinně přihlížet ruské agresi, přicházejí často jen diplomatické kličky a snaha hlavně si to u nikoho nerozházet. Nejde zdaleka jen o FIS, i vedení formule 1 „situaci na Ukrajině sleduje a čeká na další vývoj“.
Jakkoliv trestání samotných ruských sportovců zákazem účasti v soutěžích je minimálně sporné a pohledy se na něj liší, na tom, že by Rusko nyní nemělo pořádat sportovní akce a jejich prostřednictvím propagovat svá střediska i sponzory, panuje v mezinárodních sportovních vodách shoda. Než dojde ke konkrétním činům…
Ostatně už když bylo Rusku kvůli jeho dopingovým aférám krytým státem odebráno právo pořádat vrcholné akce, spousta federací hledala způsob, jak je v zemi ponechat. Ať už kvůli politickým či ekonomickým vazbám. Příkladem budiž už bývalý šéf hokeje René Fasel, jenž se zasazoval o to, aby Rusku zůstalo pořadatelství mistrovství světa pro příští rok.
A tak když nejsou sto zasáhnout funkcionáři, předvedli jim akceschopnost samotní sportovci. Čtyřnásobný mistr světa Sebastian Vettel už oznámil, že Velkou cenu Ruska zkrátka nepojede, body i prémie klidně oželí.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Skikrosaři zvyklí na ostré souboje na trati se zase sešli na mítinku šéfů výprav a kolektivně rozhodli: Do závodů nenastoupíme. A tak se kvalifikace proměnila v bizarní ruský šampionát a pár účastníky, přes 70 zahraničních závodníků nenastoupilo, po ní byly závody anulovány.
Jistě, sportovci nemusejí řešit tolik konsekvencí jako funkcionáři v podobě hrozících finančních ztrát, ale i je stojí pořádnou dávku statečnosti. Skikrosaři jsou v hotelu několik hodin cesty vzdáleném od letiště v Čeljabinsku, musejí spoléhat na to, že je pořadatelé dopraví k odletu, a doufat, že lety do jejich domovských zemí nebudou zrušeny.
Nezbývá než věřit, že svou rozhodností a nebojácností sportovci nakazili i funkcionáře, kteří už nebudou jen čekat na vývoj, ale vyšlou i jasný signál, že za současných okolností nebudou sportovní soutěže platformou k prezentaci ruského režimu…
