GLOSA: Méně je (někdy) více. Snad změny v reprezentaci nezničí to, co funguje

Kouč Miloš Říha téměř celou sezonu mluvil o kostře týmu, povolával na přípravné turnaje téměř stejné hráče, neexperimentoval, až před šampionátem v Bratislavě (2019), když najednou byla k dispozici víc než desítka hráčů z NHL, své plány úplně roztrhal. S odstupem času vyloženě nelitoval, ale tušil, že zásah do týmu byl značný, zvlášť když viděl, že Finové přesně s jeho původní představou – tedy s evropským jádrem – vyhráli titul.

Podobně se cítil loni i Filip Pešán, když v přípravě jeho tým šlapal, pak ale po příjezdu zámořských posil nedokázal tým ukočírovat a rozhodil tím osu původního týmu.

Ne, tento text nemá být lacinou kritikou, že Nedvěd a Jalonen povoláním sedmi hráčů z NHL, z nichž kupříkladu Jaškin tu bude ještě podmínečně, destabilizují tým. Však i kouč Kari Jalonen tvrdí: "Máme nějaký systém a hráče, kteří přijedou, do něj dosadíme, protože náš systém funguje."

Co by ale taky měl říkat jiného, že?

Text je však o varování, co příliv nových hráčů může způsobit, zvlášť když letos základní část NHL končí o dost později než v minulosti. A že zase není tak hloupý onen reklamní slogan na jeden nápoj, který teď při zápasech běhá v televizi a tvrdí, že "méně je více". Už téměř měsíc se rýsují v současném týmu určité role, někdo je lídr, jiný pracant, další je na hraně a je vděčen za každý den, který u nároďáku přežije. Povoláním sedmičky z NHL, Davida Krejčího i čtyř extraligových finalistů se ale struktura celku i jistý týmový duch může velmi rázně proměnit či dokonce ztratit.

Rozebereme-li onu zámořskou sedmičku, pak jistou výhodou je, že jde o posílení všech tří postů a dobrá polovina hráčů je posilou v pravém slova smyslu. Na druhou stranu pro evropské hráče může být podivující, že minimálně na přípravu do Švédska vyrazí Dmitrij Jaškin, který si za celou sezonu v NHL připsal jednu asistenci a víc marodil, než hrál. A že tam jede jen proto, neboť sám zavolal manažerovi Nedvědovi, že to chce zkusit.

Nevím, kolik jiných hráčů je do národního týmu povoláváno na základě svého přání...

Avšak Jaškin zatím odehrál dva světové šampionáty (2018 a 2019), ve kterých – zvlášť v tom dánském – si vedl velmi zdatně. A i to je zřejmě důvod, proč mu onu šanci dát.

Oproti tomu je tu naopak Jakub Vrána, jehož bodový průměr na zápas se po uzdravení v NHL držel na úrovni Hertla s Voráčkem a jeho kanonýrský um je neoddiskutovatelný. Jenže na posledních dvou šampionátech vždy putoval sestavou a z jeho výkonů i hodnocení příznivcům spíš zůstala podivná pachuť. A i jeho případ ukazuje, jak tuze těžká je teď přestavba reprezentace a nalezení těch správných rolí.

Protože co si budeme namlouvat, tak frajeři z Ameriky či hráč typu Krejčího se nebudou – ať volí jakoukoliv rétoriku – smiřovat s rolí pracantů či čekatelů z tribuny. Teď si k tomu ještě připočtěte fakt, že Nedvěd a spol. budou bedlivě sledovat vývoj 1. kola Stanley Cupu, aby případně povolali další hráče, kteří by se ve Finsku chtěli spravit chuť po vyřazení. A to se i ze současného výběru budou muset ještě minimálně tři jména škrtat.

Hokejisté, kteří si slušně vedli v Ostravě, se mohou sami sebe ptát: "Mělo to snažení vůbec cenu?" Ne, generální manažer Nedvěd odvedl slušnou práci. Z Ameriky získal hráče, jejichž hokejový životopis rozhodně ční nad většinou těch z ostravského výběru. Trenér Jalonen zase nekoukal na dřívější zásluhy a teď vyřadil ostřílené beky Jeřábka či Šuláka.

Jenže nezapomínejte, někdy je méně více.