Článek
Nad zářijovou porážkou 1:2 na Islandu se při troše velkorysosti ještě daly přimhouřit oči. Po vyhraném přáteláku se Slovenskem to byl teprve druhý zápas pro nový tým, k tomu umělka v Reykjavíku a nažhavený protivník, který se chtěl Čechům pomstít za loňskou baráž na EURO.
Před říjnovým dvojzápasem Lvíčata spoléhala na kouzlo Českých Budějovic, kde české jednadvacítky za poslední čtyři roky prohrály jen jednou. Jenže po partiích s Walesem (1:1) a Dánskem (0:0) to vypadá, jako kdyby se tým prošel po mytickém bludném kameni na budějovickém centrálním náměstí.
Proti Velšanům česká parta přišla o těsný náskok po úderu z 96. minuty (Island měsíc předtím rozhodl v 94.) a bitvu s Dánskem, kterou bylo potřeba vyhrát, poznamenal zkrat křídelníka Matěje Juráska. V soupeřově vápně přihrál pád a rukou si stáhl míč pod sebe: po druhé žluté následovala červená karta a víc než poločas dlouhé oslabení.
Všechna tři kvalifikační zatmění byla úplně zbytečná a zásadně devalvovala jinak slibné výkony. Suchopárkův tým se může opřít o relativně pevnou obranu i solidní organizaci hry, byť ne po celý zápas. Škoda osudových výpadků a křiklavých rezerv v ofenzivní fázi: dva góly ze tří utkání je cokoliv, jen ne oslnivá bilance. I proto jsou Češi ve skupině až čtvrtí.
Vydřené remíze s Dánskem se dalo zatleskat a Juráskovy parťáky pochválit za kuráž i výdrž, jenže v české situaci byl tenhle výsledek málo. Pohled do tabulky je nepříjemný, všichni hlavní konkurenti (Island, Wales, Dánsko) jsou na tom zkraje kvalifikace líp. Drobná polehčující okolnost: na rozdíl od Čechů už mají za sebou jeden duel s poslední Litvou, což je outsider skupiny.
Pod tlak se dostal i kouč Suchopárek. Zatímco jeho předchozí tým měl v papírově snazší kvalifikační skupině problémy jen se silnou Anglií (plus remíza ve Slovinsku), teď se šance na přímý postup rozplývá hned na začátku. Co na to strahovská fotbalová centrála? Dá se tušit, že se o jednadvacítce bude mluvit na příštím zasedání výkonného výboru. Reprezentační témata patří do jeho běžné agendy, ale bez nadsázky: když v úterý nepadl trenér áčka Jaroslav Šilhavý, krizi nejspíš ustojí i Suchopárek.
Sám ví, že rok 2024 bude znamenat pekelnou misi. Pět kvalifikačních zápasů Češi musí zvládnout s co nejnižším počtem ztrát, což je dostává do ještě většího presu. Nadějí může být vyrovnaná skupina, kde se týmy obírají o body, jenže i tohle může být českým mládencům k ničemu, pokud nezačnou sbírat výhry. Pro ilustraci: 17 bodů, což je pro Lvíčata potenciální maximum, v minulé kvalifikaci stačilo na baráž.
„Máme to ve svých rukách,“ opakují kapitán Václav Sejk a spol. oblíbené klišé. Definitivně může přestat platit už po březnové odvetě s Islandem.
