Článek
Koneckonců sám Krejčí po utkání kriticky říkal: „Návrat jsem si představoval jinak. Škoda, že jsme nedali alespoň jeden gól z přesilovky, což samozřejmě beru na sebe." A zároveň přidal, že ho až frustrovalo, jak mu puk přeskakoval hokejku, což se názorně projevilo u prvního inkasovaného gólu, u něhož byl Krejčí „spoluviníkem".
Kouč Pešán se zase durdil, že tým hrál přesilovky až příliš profesorsky, v nichž zbytek čekal, „co Krejča vymyslí". Není sporu, že obzvlášť početní výhoda na konci první třetiny 5 na 3 byla z českého pohledu tuze statická, nicméně Pešánova argumentace je poněkud zvláštní, když si uvědomíme, že do přesilovek nasazoval Gulaše, Kováře, Frolíka či Jeřábka, což jsou borci, kteří úplně nemusí na Krejčího hledět jako na spasitele, jenž sám na ledě dokáže zázraky.
A byly-li jeho krosové nahrávky až moc čitelné, jak kouč tvrdil, pak do hry měla vstoupit trenérská tabule a fixa.
Avšak Krejčího nominace na olympiádu je stvrzena, protože i kdyby NHL nerozsvítila červenou, tak stejně se za mořem nenajde moc lepších konstruktivních centrů, kteří by ho měli ve frontě předběhnout. Takže ve spojení s Davidem Pastrňákem je jasné, že útočník Olomouce najde pozici v prvních dvou formacích.
Teď ale Krejčího mise na turnaji Channel One Cup skončila, protože k moskevskému pokračování proti Rusku a Švédsku dle dohody neodletěl, tudíž zbytek týmu už nemusí jeho přítomnost „limitovat". A byť pro širokou veřejnost nemají zápasy Euro Hockey Tour obvykle kdovíjakou vypovídající hodnotu, tak tento víkend je to věru jinak.
Den o ode dne to s účastí hráčů z NHL v Pekingu vypadá temněji a den ode dne rostou naděje hokejistů z Evropy, že o olympijské zlato se budou bít právě oni. Pešán už s předstihem oznámil, že současný výběr je víceméně zrcadlem toho, jak by onen český výběr bez zámořských posil mohl v Číně vypadat a nemá cenu si nic nalhávat, že čtvrteční duel proti Finsku moc o jeho síle nenapověděl, spíš možná přidělal vrásky.
Solidně si vedlo osvědčené a fungující duo Kovář + Gulaš, v pozitivním duchu se jevila rovněž hra formace Hyka, Nestrašil, Sedlák. Ovšem až příliš mnoho třicátníků v sestavě jako by bralo týmu rychlost a ladnější i efektivnější přechod do útočného pásma, jaké naopak předváděl finský soupeř.
Ano, jsou tu zjevné rozpaky včetně toho, že reprezentace zatím v sezoně sbírá prohry, že ani v jednom ze čtyř zápasů nedokázala dát víc než dva góly a že jich naopak inkasovala už 16. Teď je tu ale víkend, který může dosavadní pochybnosti ještě rozprášit, bude k tomu ale nutná zásadní proměna v aktivní pojetí.
Takové, jaké celek proti Finsku předváděl ve druhé třetině. Musí k tomu ale přidat rovněž produktivitu, zatím tuze mizernou.
Povede se to?
Nebo i zastávka v Moskvě nastaví zrcadlo, že nemá smysl být v únoru na hrách optimistou?
