GLOSA: Kam se hrabe Bittner? Mezi světovou elitu, jen neusnout na vavřínech

Byl to od jeho týmu dsm-firmenich vlastně geniální tah. Vyslat Bittnera na premiérovou Grand Tour právě na Vueltu, která letos sice má v programu brutální porci hor, ale díky tomu absentuje široké spektrum sprinterů.

Ovšem Bittnerův triumf neradno podceňovat. Ti dva největší konkurenti do hromadných dojezdů, kteří na španělskou půdu dorazili, tedy Wout van Aert a Kaden Groves, patří mezi nejlepší sprintery planety. A česká naděje jim ve středeční páté etapě dokonale vytřela zrak.

Jasně, jedna vlaštovka jaro nedělá. Bittner už však zapsal i dvě vítězství na závodě Kolem Burgosu a připočíst musíme i druhé místo o rok staršího Mathiase Vacka z úvodní časovky.

Důležité je navíc připomenout fakt, že cyklistika rozhodně nefunguje jako hokej nebo fotbal, kde hráčům končí juniorský věk před dvacátým rokem života. A do té doby se musí usadit mezi dospělými, nebo mají v drtivé většině případů smůlu.

Cyklistika stále drží kategorii do 23 let, bílý trikot dokonce uděluje jezdcům do 25 let. Týmy si trpělivě piplají své talenty. Netlačí na ně, nechtějí je přehltit. Málokdo vylétne mezi elitu dříve, s výjimkou zjevení jako Tadej Pogačar či Remco Evenepoel.

Oba čeští mladíci sice rozhodně nepatří mezi takové hvězdy, jedna věc je pro ně ovšem zásadní. Svým zaměstnavatelům dokázali, že neumí obstarat pouze roli kvalitních domestiků, avšak zvládnou se výborně zhostit také role lídrů, tahounů. I na tak prestižním závodě jako Vuelta.

Namístě je opatrný optimismus. Výsledky z posledních týdnů dávají cyklistickým fanouškům v tuzemsku naději, že české vlaječky budou znovu vidět na předních stranách výsledkových listin. „Snad je to začátek toho, že se česká cyklistika vrátí na špici,“ říkal po svém vítězství i samotný Bittner.

Největší úspěch dosavadní kariéry mu snad dodá potřebné sebevědomí, ale i motivaci do další práce. Cyklistika je totiž ohromná dřina a konkurence stále roste.

Před usměvavým šikulou navíc stojí ještě jeden těžký úkol. Správně se vyprofilovat. Zatím totiž sbírá největší úspěchy coby sprinter v hromadných dojezdech, sám se však vidí spíš jako klasikář s cílem jednou vyhrát třeba slavné Pařiž-Roubaix, což se žádnému českému jezdci doposud nepovedlo.

Už nyní v pouhých 21 letech je ale nejnadějnějším českým sprinterem od dob Jána Svorady. Tak snad i u něj během své kariéry zboří pravdivost hlášky „kam se hrabe Bittner“. A Bittner se bude „hrabat“ tak leda mezi nejlepší sprintery či klasikáře světa.